pátek 19. srpna 2016

Sebevražedný oddíl (Suicide Squad) - 55%

DC Cinematic Universe nadále pokračuje ve snaze dohnat Marvel a nadále se to nepříliš daří. Suicide Squad, jako opozice k marvelovskému Deadpoolovi, slibovala svěží vítr a napravení DC reputace po zmršeném Batman vs Superman. A zůstalo to někde napůl cesty. Od hláškující party záporáků má člověk vysoká očekávání a ta smějící se cynická bestie, co šla do kina na trochu netradiční komiksovku, zůstala dost zklamaná.


Stručně o co jde: děj se odehrává po událostech z Batman vs Superman, kdy se vláda rozhodne schválit projekt na využití polapených padouchů se superschopnostmi k ochraně míru na naší planetce. A proč by padouši něco takovýho dělali? Protože mají v krku implementované nanobomby, které budou odpáleny v okamžiku, kdy se padouch rozhodně utéct, neposlouchat rozkazy a tak podobně. I tak se jedna z příšerek utrhne ze řetězu a zápletka je na světě.

Suicide Squad mělo výbornou marketingovou kampaň (nutně potřebuju plyšovýho růžovýho jednorožce), hype kolem postav Jokera a Harley Quinn už trvá minimálně rok, trailery vypadaly slibně. Režie a scénář Davida Ayera je záruka nějaké slušné kvality. Casting na jedničku. Takže zbývá jediná zásadní otázka a ta zní "Co se teda sakra pokazilo?".

Film začíná rozhodně slibně. Představujeme si jednotlivé postavy, sem tam s nějakým flashbackem, hraje k tomu slušný písničkový soundtrack (okamžitě mi v hlavě naskočili Guardians of the Galaxy, jede to v podobném stylu) a když u první scény s Harley Quinn naskočí tenhle song, je to čistá radost. Jenže ta nevydrží dlouho.
Něco je totiž špatně se scénářem. Nebo ten film stříhal nějakej idiot. Nebo obojí. Protože jsou v ději podivný díry. Nechci tady tvrdit, že všechny marvelovky dávají dokonalý smysl a dají se na ně v pohodě aplikovat zákony fyziky, ale tohle byl fakt zmatek. Člověk si stále klade dokola ty samé otázky "proč postava A dělá to, co dělá?" + "kde se tady sakra vzala postava B??" + "postava C má bejt někde jinde?" + "co to postava D mluví za nesmysly?" + "postava E není mrtvá?" + "eeee???" + "proč?!".

Boomerang, Deadshot, Diablo, Enchantress, Harley Quinn a Joker aneb bad guys gone good
A je to strašná škoda, protože ten film má ty správný cool momenty, kdy postavy hází ty správný cool hlášky, dobře a drsně u toho vypadají a má to takovej ten dobrej vibe, feeling, prostě to sedí a funguje. Jenže pak jsou ty chvíle, kdy se z cool hláškujícího záporáka (přesně pro to jsme si přišli) stane svědomí zpytující a nad smyslem života dumající Mirek Dušín (ne, pro tohle jsme si rozhodně nepřišli). Výsledek je teda mix cool momentů s totálně wtf momenty a taky momenty, u kterých člověk vůbec neví proč tam vlastně jsou a celkovej dojem je takovej, že to vlastně vůbec nedrží pohromadě. Chvílemi to vypadá hrozně hustě a pak to jde do pekel, když člověk nechápe proč se na plátně něco děje a proč tam někdo dělá to, co dělá. Doufám, že někde existují vystřižené scény, které dodávají smysl většině dění ve filmu.

Herci odvedli dobrou práci, ovšem Margot Robbie jako Harley Quinn si už z podstaty toho, jak je její postava napsaná, krade většinu prostoru pro sebe. Zbytek pánů zdatně sekunduje, Viola Davis jako Amanda Waller hraje svojí standardní cold bitch jako v How To Get Away With Murder, Cara Delevigne toho zas tak moc nepřevede, i když jako Enchantress vypadá rozhodně dost dobře. Až na ty podivně počítačový pohyby, u kterejch pořád nevím, jestli to tak bylo schválně a nebo omylem.

Nedá se než konstatovat, že budu s nadšením vyhlížet listopadovou premiéru marvelovského Doctor Strange a s velkými obavami pak čekat na to, jestli Wonder Woman, jako další zástupce DC, půjde do kopru úplně stejným způsobem jako všichni její předchůdci. Tajně doufám, že kvalita DC filmů půjde nahoru.

úterý 19. srpna 2014

Sousedi (Neighbors) - 75%

Plakát k filmu Sousedi láká svojí cílovku na Setha Rogena a heslo "od tvůrců Apokalypsy v Hollywoodu". A cílovka je tudíž nažhavená na divokou jízdu, nekorektní humor, drogy, sex a rock'n'roll.
Výsledek: cílovka může být spokojena, protože všech výše zmíněných prvků se ve filmu dočká. Jupí!


Seth Rogen a Rose Byrne jsou manželský pár a šťastní rodiče roztomilého batolátka, kteří bydlí ve vysněném domě, který je stál všechny úspory. V podstatě to zní jako jasná idylka, ale nic samozřejmě není tak růžové, jak se na první pohled zdá. Bývalí pařmeni mají pocit, že divoký život už je pro ně "game over" a pořádně neví, jak s tím vším naložit. A rozřešení jejich krize střední věku rozhodně moc nepomůže fakt, že dostanou nové sousedy - do vedlejšího domu se nastěhuje univerzitní bratrstvo floutků-kaličů v čele s überfloutkem-überkaličem Zacem Efronem. Hlučný styl bratrstva se však příliš neslučuje se stylem "naše dítě chce v noci spát a my vlastně taky". Sousedská válka mezi teenagery a "seniory" začíná!
Akorát teenageři zapomínají, že senioři byli taky kdysi mladí. A senioři občas zapomínají na to, že svět už nefunguje stejně, jako když byli teenagery.

Jak už jsem psala výše, film je divoká jízda. Divoká komediální jízda. Chemie mezi hlavními představiteli je skvělá a bylo poznat, že si natáčení filmu dost užívali. Film dávkuje šílené gagy a scény, které by dost možná mainstreamový divák prostě nedal - Seth Rogen dojící Rose Byrne, bratrstvo vydělávající si peníze 3D tisknutím odlitků svých penisů a jiné lahůdky, tráva se tam vozí po kolečkách (nekecám) a Seth Rogen nás obdařuje pohledem na své obnažené tělo víc, než bychom si jistě přáli.

Svaly a "svaly"
Velkým plusem filmu jsou pro mě dialogy, ztřeštěné a někdy dost absurdní. A herci si je dávají s přehledem. Interakce mezi Sethem Rogenem a Rose Byrne mě hodně bavila a nechápu jak je možné, že mi doteď unikal komediální talent něžnější poloviny tohoto dua. To je úplně jiný kafe než ty unylý výrazy v Insidious! Byla jsem příjemně překvapená.

A další velké překvapení v hereckém obsazení pro mě byl Zac Efron. Naposledy jsem ho zaznamenala jako sladkého hošíka v High School Musical. A to co předvedl v Sousedech, to je taky úplně jiná liga. Role nasvaleného party smažky mu sedla jak ona pověstná na hrnec (dost možná proto, že byl údajně po celý čas natáčení na kokainu).

Ještě jednu pochvalu musím udělit závěru - dost často mají třeštěné komedie tendenci závěr zklidnit a dodat divákovi nějaké to filosofické poselství o životě. V Sousedech sice s koncem filmu sundávají nohu z plynu, ale jen zlehka. A když se Rogen a Byrne dostanou k oné filosofické fázi, jsou sjetí jak zákon káže. A přitom roztomilí a dojemní. Něco jako poselství je divákovi předáno a není to trapný. Tomu říkám čistá práce.

Senioři infiltrovali party
Další drobnosti, které můžou diváka potěšit je například malá rolička Lisy Kudrow jako děkanky místní vysoké školy, cameo partičky The Lonely Island nebo třeskuté scény, kdy jeden ze členů bratrstva imituje Roberta de Nira ze série filmů "Fotr je lotr"(to byla vážně paráda) nebo jiná scéna, kdy nám hlavní představitelé ukazují, jak vypadá rvačka, když se amatéři pokoušejí o fígle, které viděli u rvaček ve filmech. Takových libových jednohubek je ve filmu víc než dost.

Sousedi ale přesto nejsou úžasná komedie bez chybičky. Problém mám tak trochu v tom, že je to Apokalypsa v Hollywoodu v bleděmodrém - autoři svůj rukopis rozhodně nezapřou, tohle je jejich styl. Průšvih je to, že při sledování Sousedů se mi v hlavě myšlenky na Apokalypsu a tu velkou podobnost honily dost často.
Film je pořád zábavnou jízdou, ale pokud autoři natočí takovéhle filmy další čtyři, hrozí, že to začne být k uzoufání nudné, pořád stejné a v nejhorším případě i trapné.
Ale zatím je to ještě pořád dobrý.
Zatím.

čtvrtek 1. května 2014

Divergence (Divergent) - 35%

Divergence se řadí mezí další filmy, které byly natočené podle knih pro pubertální děvčata a která jsou psána pořád podle stejného mustru. Hlavní hrdinka, která se na první pohled zdá být nudnou a šerednou, se stane silnou, úžasnou, krásnou, zamiluje se a musí zachránit sebe, svět, lásku, duhu, jednorožce a koťátka.


U Divergence tomu samozřejmě není jinak. Děj ze začátku dost připomíná Hunger Games - ocitáme se v postapokalyptickém světě, konkrétně Chicagu (co bylo příčinou oné apokalypsy nevíme a jak to funguje někde mimo Chicago taky ne). Aby se udržel mír, lidi jsou rozdělování do pěti tzv. frakcí: 

  • Sečtělí - uznávající moudrost, vzdělání, vědu
  • Upřímní - mluvící pravdu za každou cenu a okolností, i když to není zrovna pěkné
  • Mírumilovní - mírumilovní zemědělci, šťastní a jednodušší lidé
  • Odevzdaní - nesobečtí, věnují se potřebným a oficiálně vládnou
  • Neohrožení - odvážní, potetování a opiercingování, hustokrutopřísní týpci chodící v černém, kteří fungují jako místní policie a armáda
Jednotlivé frakce se vzájemně moc nemusí a žijí odděleně. Hlavní hrdinka filmu, Beatrice, se narodila do frakce Odevzdaných a není z toho zrovna dvakrát odvařená. Naštěstí je jí ale zrovna šestnáct let a to znamená rozřazovací test a rituál - i když se člověk do nějaké frakce narodí, může jí právě v šestnácti letech změnit. Pomoci k tomu má speciální test, který člověku má frakci určit, výsledkem se ale dotyčný řidit nemusí.
Beatrice ale v testu vyjdou předpoklady pro rovnou několik frakcí zároveň. Beatrice je divergentní. Dozví se, že je to vzácná odchylka, dostane zákaz se o ní komukoliv zmiňovat a doporučení zůstat ve své rodné frakci.
To by ale byla nuda a nebylo pak o čem psát a o čem točit filmy. Takže při rozřazovacím rituálu se Beatrice rozhodne opustit rodinu a přidat se k frakci Neohrožených. Protože jsou cool a nespoutaní a hrozně free.

Správný člen Neohrožených by neměl být žádné ořezávátko, takže se všichni noví členové hned vrhnou do drsného bojového výcviku pod vedením instruktorů Erica a Čtyřky. Všichni jsou při výcviku bodovaní a osoby s nejmenším počtem bodů po ukončení výcviku budou muset frakci opustit. A žádná jiná frakce si je nebude smět vzít mezi sebe - stanou se z nich bezdomovečtí vágusové, bezfrakční ztracené existence.

Beatrice a Čtyřka - láska na první pohled

Výcvik není žádná sranda a Beatrice dostane párkrát solidně do držky. Má to celkem slušně nahnuté k  vyhazovu, ale instruktor Čtyřka pro ní má jistou slabost a pomáhá jí ve frakci přežít. Zatímco to vypadá, že druhý instruktor Eric na ní má pifku a něco zlého kuje.
Mezitím se frakce Sečtělých chystá svrhnout vládu Odevzdaných a pozabíjet všechny divergentní. A špinavým trikem k tomu chce použít vojáky Neohrožených. Takže má Beatrice sakra problém, protože chtějí zabít jí, její rodinu, starou frakci a použít k tomu novou frakci. A tomu se musí zabránit.

K ději už radši dost - je to totiž hrozně unylý a otravný. A je to celý strašně dlouhý (má to přes DVĚ hodiny!!!), posledních 40 minut filmu jsem začala chytat paniku, že to snad nikdy neskončí. Přišlo mi to hrozně natahované, což bude možná i tím, že film nenabízí absolutně nic nového - všechno už tady jednou bylo, ať už to byly Hunger Games, Twilight, nebo jiná zábava pro děvčata v pubertě. Jo, a taky to nedává moc smysl, bylo to celé děravé jak cedník - jako třeba fakt, že bejt divergentní je hrozně vzácný, přitom ve filmu uvidíme minimálně tři a to jen mezi pár Neohroženými. Nebo fungování celého světa, společnosti - k tomu se nedovíme nic. Protože bullshit.

Hlavní představitelé mi taky připadnou k těm slabším - výkřiky puberťaček v kině šly někde mimo mě. WOULD NOT BANG. Ani jednoho.
A romance byla ve filmu absolutně Twilight style. Po prvním omuckání se Beatrice oznámí Čtyřkovi, že sex nebude. Ani teď, ani v blízké budoucnosti. Čtyřka zachová svůj poker face a jde si lehnout na podlahu.
Takže žádné full frontaly nebo něco, co by aspoň trochu vyzvedlo tenhle film z šedýho průměru a trochu ho vyčlenilo někam mimo ten ostatní balast.


Knihu jsem nečetla a začínat s tím nebudu. Možná to tam dává trochu větší smysl, ale mám o tom silné pochybnosti. A trochu mě děsí, že knih o divergentní Beatrice je víc, takže pokračování je na cestě... 

pátek 25. dubna 2014

YouTube úlovky: Seriál Escape

Po Kámoškách na život a na smrt přináším další YouTube úlovek do zlatého fondu amatérské tvorby. Jedná se o projekt webu www.pinkstar.cz. Je to růžové, teplé a.... prostě zlatý fond, jen se podívejte. A má to už 6 epizod!
Enjoy.




úterý 22. dubna 2014

Justin Bieber's Believe (Justin Bieber's Believe) - 60%

Justin Bieber je celosvětový fenomén a tak trochu love-hate záležitost. Vznik nějakého hudebního dokumentu o dětské(teď spíš spratkovité) hvězdě byla jen otázka času. A výsledek je překvapivě zajímavý - i když hodně záleží na divákovi, fanynky sborově vlhnou, haters gonna hate a zbytek populace si lístek na tenhle film nikdy nekoupí.


Nejsem fanynka Biebera a nejsem ani hater - klipy ani písničky pořádně neznám(a melodii "bejby bejby bejby" neunikl snad nikdo) a sem tam se pobavím nad nějakou zprávou z bulváru. Ale jeho osoba jinak dobře slouží jako součást vtípků a různých office pranks u nás v kanceláři.

Taky byste chtěli takové zaměstnanecké ocenění?
Justin Bieber's Believe má mapovat zpěvákovo turné z roku 2012 s názvem Believe(překvápko) a se slovem believe se ve filmu laboruje celkem často. Ovšem z onoho avizovaného turné tam toho moc není - uvidíme sice záběry z několika koncertů, ale bez nějaké souvislosti. Což je celkem zásadní výtka, kterou mám k celému dokumentu - dost výrazně mi u něj chyběl nějaký "příběh", nějaký bod, ke kterému celý film směřuje. Prostě něco jiného, než zpívající Justin. Ale tak jasně, cílovka tohohle dokumentu je jasně určená a ta bude maximálně spokojená. V kině o řadu za mnou seděla děvčata-fanyny a ty si spolu s Justinem zpívaly, když si sundal triko, tak dle zvuků měly všechny multiple orgasmus(pokaždé) a když přišla ta část filmu, kde se Bieber věnoval postižené holčičce, tak vytáhly kapesníky, posmrkávaly a hlasitě plakaly. Nedělám si legraci, fakt ne. Něco takovýho jsem ještě nezažila a už asi ani nezažiju.

Což mě přivádí na jedny z nejvýživnějších scén z celého dokumentu - je v něm dost času věnováno fanynkám. Od videí, které samy natočily pro Justina, rozhovory před koncertem nebo home videa ve stylu "desetiletá holčička dostane k Vánocům lístek na Bieberův koncert a hysterický záchvat". Ta absolutní hysterie byla vážně fascinující. K tomu se váže další část dokumentu, kdy jeden z producentů chodí před koncerty kolem haly, vytipuje si pár nešťastných duší, které se tam snaží na poslední chvíli sehnat lístek a připlíží se k nim, zahalený v kapuci. Holky ho během chvilky poznají, začnou vřeštět, on jim věnuje lístky do první řady, holky začnou omdlívat. Nebo srdcervoucí scéna, kdy se takhle producent přitočí ke skupince děvčat a nabídne jim lístky - ovšem má o jeden míň, než je děvčat. Holky divoce spekulují která se obětuje a na koncert nepůjde. Padají taková slova jako "ne, musíme jít prostě všechny, nemohla bych tam jít bez vás, ne, to ne, ne, ach bože". Samozřejmě je producent jen poťouchlá mrcha a holky se na koncert dostanou všechny.

Najdi matku koučku v rudém bieberovském pekle
Dost o fanynkách a teď k samotnému hlavnímu protagonistovi. Na něj je nám nabízen názor hlavně z pohledu producentů, manažerů a dalších úzkých spolupracovníků(to jsou ti lidé, co jim v očích svítí znak dolaru). A tady se nic překvapivého nestane - všichni pějí na Justina ódy, jaký je to šikovný a talentovaný chlapec. Jeho duše je čistá stejně jako jeho hudba. Dře na sobě. Je prostě boží. A občas vykoukne něco z toho, co je na Bieberovi(alespoň z mého pohledu) opravdu zajímavé - sem tam někdo upustí větu "Justin vlastně neměl žádné dětství" nebo tak něco podobného. A bohužel už se tím dál nikdo nezaobírá. Protože co se může stát s klukem, kterýho v šestnácti letech hodíte do vln showbusinessu a uděláte z něj dokonalej marketingovej produkt? Nejspíš nic moc dobrýho. I na to se v dokumentu lehce narazí - někdo se Justina ptá, jestli se nebojí, že dopadne jako Lindsay Lohan. Ale zase se tahle myšlenka nerozvíjí nikam dál. Jasněže Bieber všem tvrdí, že je nohama pevně na zemi a všechno je v cajku. Dokonalý chlapec. Maminka je na něj pyšná a jedinou věcí, co by Justinovi doporučila je, aby si vytáhl kalhoty.

Dokument mapuje nějaké delší období a celkem dost mě mrzí, že to nebylo nijak ohraničeno a divák nefanda si to nedokáže časově zařadit - já se zvládla orientovat jen podle počtu kérek na Bieberovo ruce. Ale i to stačilo na to, aby si člověk všiml, že má Justin k verzi Lindsay Lohan našlápnuto víc než dobře. Ten rozdíl mi přijde naprosto markantní! Vidíme Biebera jako děcko, co má radost z toho, co dělá a má v sobě trochu jisté roztomilé naivity, když mluví na kameru o tom, co zrovna dělá. A pak vidíme Biebera jako spratka, kterému člověk nevěří ani nos mezi očima a zaobírá se myšlenkou, jestli si píchá a nebo šňupe. Já jsem rozhodně pro šňupací verzi.


Nevím, jestli to, že dokument ukázal tu časovou proměnu, je genialitou režiséra nebo jen omyl. Režisér Jon Chu doteď točil hlavně taneční filmy, což bylo na záběrech z vystoupení vidět a musí se nechat, že koncerty má Bieber propracované a skvěle vymyšlené (a podílel se na tom právě Chu).
Jako nefanyna jsem se víc věnovala těm věcem, co mě zajímaly a ve výsledku to pro mě byl spíš dokument o týrání dětí a dospívajících. Historka o tom, jak vozí Biebera v kufru auta pro zmrzlinu, doprovázená záběry fanynek, které obsypaly auto, ve kterém Justin jel(ne v kufru), neváhaly se nechat přejet, skákaly na kapotu, bušily do ní a dokonce i otevíraly dveře od auta a snažily se dostat dovnitř! Z toho mi bylo docela úzko.

Film mě rozhodně nenudil i jako nefanynku. Popřemýšlela jsem si u toho o spoustě zajímavých věcí a když jsem odcházela z kina, bylo mi toho kluka líto. Dokument sice klouzal hodně po povrchu a byl určený hlavně pro fanyny, které chtějí hlavně vidět Justina bez trika... ale kdyby někde existovala nějaká necenzurovaná verze nebo někdo natočil trochu "drsnější" dokument, tak si ho nenechám ujít.

Závěrem přihodím jednu z mých oblíbených parodií od partičky Key of Awesome - Bieber Fever. Odpovídá to dokonale.

neděle 13. dubna 2014

Pojedeme k moři - 65%

Pojedeme k moři je režijní debut Jiřího Mádla. Dle jeho slov se jedná o revoluční a unikátní dílo. Inu....



Hlavním hrdinou filmu je jedenáctiletý Tomáš, který by se rád jednou stal filmovým režisérem formátu Miloše Formana. Od rodičů dostane k narozeninám foťák (Nikon, product placement, jupíí) a začne tak natáčet film. O sobě, svojí báječné rodině, svém životě. Pomáhá mu u toho jeho nejlepší kamarád Haris (původem z Chorvatska).
Takže film který vidíme na plátně je vlastně film, který natočili Tomáš s Harisem. A každý film musí mít nějakou zápletku, případně podzápletku. Hlavní zápletkou je, že díky kameře Tomáš zjistí, že jeho táta (Ondřej Vetchý) pravidelně odjíždí namísto práce kamsi pryč a navíc o tom lže. Domněnka je jasná, táta má určitě milenku. Pátrání začíná! Podzápletkou č.1 je (samozřejmě) ženská - Tomášovi se líbí spolužačka Stáňa. Podzápletkou č.2 je Haris a jeho rodina - Haris totiž (záhadně a nečitelně) nechce natáčet u nich doma s vysvětlením, že tatínek nerad návštěvy.

Film je zaškatulkovaný jako komedie - i plakát k filmu a možná některé trailery vypadají, že se jedná o čistokrevnou rodinnou komedii. Leč tomu tak není, trailery a plakáty zase jednou lžou jak když tiskne (haha). Komedie to prostě a jednoduše není. Film je sice laděn spíše v humorném duchu a sledování dětských hrdinů je úsměvné, ale není to nic, u čeho by diváctvo v sále padalo smíchy ze sedaček. Přičemž druhá polovina filmu už je laděna spíš do dramatu. Prostě si nedokážu moc představit, že by na takovýto film šla do kina celá rodina. Vlastně si pořádně nedokážu představit, kdo by na ten film šel - pro koho je určený?


Když už jsem se tak trochu dostala do ráže, musím zmínit ještě jednu věc - a to výkon hlavního dětského představitele, představitele malého Tomáše - strašně mě štval. Sice jsem na jeho jméno četla víceméně samé ódy, ale nechápu proč - výkon mi přišel křečovitý a nepřirozený (což by se dalo ještě pochopit jako záměr), celkově postava působí jako takovej ten děsně chytrej rozumbrada, co všechny vytáčí. Jenže on je ten kluk takovej skoro i ve skutečnosti (pokud se dá soudit z krátké besedy s tvůrci před promítáním filmu). Naštěstí jako absolutní opak působil představitel Harise (i ve skutečnosti). Ten kluk má něco do sebe. Minimálně větší dávku přirozenosti a takovou tu správnou dávku "drzosti" nebo jak to vlastně popsat.
U dospělých herců je všechno v pořádku. Ono na plátně jsou skoro pořád jen ta dvě děcka, tak není ani příliš mnoho manévrovacího prostoru.

Teď to všechno může vyznít, jakože je ten film příšerně příšerný a strašlivý, ale tak horké to zase taky není. Film mě určitě pozitivně překvapil, od Jiřího Mádla jsem toho příliš nečekala. Je to zase něco trochu jiného a mezi klasickou českou produkcí určitě zas o něco svěžejší vítr. Ale taky pořád žádný zázrak. Z kina jsem neodcházela s povznášejícím pocitem, že jsem viděla něco neobvyklého a super, ale spíš jsem odcházela doslova ubitá.

Šťastná rodinka a Haris
Jak se film chýlí ke konci a ubývá úsměvných scén a celé to "těžkne" a dostává se do scén, které nás mají chytnout u srdce a dojmout, tak je to unylé a těžkopádné, celý děj se začne zpomalovat a já jsem měla co dělat, abych neusnula.
Kdyby to byla čistokrevná komedie, bylo by to (alespoň pro mě) o dost lepší. Když dva hlavní představitelé blbnou s kamerou, nebo jeden "tajně" natáčí druhého, když se snaží sbalit holku, to jsou ty nejlepší scény z celého filmu a vážně si přeju, abych jich tam bylo víc.
Nějaký ten potenciál jako režisér a scénárista pan Mádl mít bude. Tak snad to příště vyždímá na maximum, tohle je za mě ještě pořád tak trochu na půl cesty.

Kámošky na život a na smrt

Má to všechno. Besties, narozeninovou oslavu, tajemnou vraždu, pokus o sebevraždu Perwollem, plastová ramínka, product placement, soukromou internátní školu, ducha mrtvý kamarádky, teenky v plavkách, selfies, pubertální rebelie proti rodičům, trauma a tyranii ve školce, strašlivou mstu a nakonec perfektní úklid místa činu včetně nehtů oběti (tady taky někdo viděl všech čtrnáct sérií Kriminálky Las Vegas!).


Doporučuju počkat až do konce titulků. Jako u marvelovek!