čtvrtek 26. prosince 2013

Nymfomanka, část I. (Nymphomaniac: Volume 1) - 80%

Asi nejkontroverzněji vnímané dílo dánského režiséra a scénáristy Larse von Triera dneska oficiálně připlulo do českých kin. Přesněji, první část díla.

Nymfomanku provází velká kontroverze už drahnou dobu. Po shlédnutí prvního dílu mohu zahlásit: příliš mnoho povyku po pár penisů.


Záběry z traileru jsou smíchané z prvního i druhého dílu, takže ještě pořád je na co se těšit - v první části ani neuvidíme všechny herecké představitele.
Ústřední dvojicí je Charlotte Gainsbourg (Joe) a Stellan Skarsgard (Seligman) - jednoho dne najde Seligman zbitou Joe na ulici. Vezme ji k sobě domů a tam mu Joe vypráví svůj příběh. V podstatě je film z velké části o tom, jak si Joe a Seligman povídají. Od těch hovorů se pak odvíjí příběhy, které vidíme jako flashbacky - s Joe v mladším vydání (hraje Stacy Martin). Hovory dvou hlavních představitelů jsou poměrně chytré, metaforické a přitom nejsou příliš složité a nepochopitelné.

Oficiální text distributora říká, že film je otevřenou studií ženské sexuality. Já bych ještě dodala, že nejen sexuality. Spíš je to studie ženy tak celkově. Zevnitř. Nejen fyzicky. Sexuální scény sice jsou celkem dost explicitní (lehčí porno), mnohem explicitněji se ale o sexu mluví - Joe vysvětluje svoje pohnutky a pocity, když se dívá zpětně na svůj život a Seligman bez ukvapených soudů naslouchá a snaží se  všem svým vlastním způsobem pochopit. Je trochu otcovskou figurou, trpělivě Joe vysvětluje věci jako například Fibonacciho posloupnost, které nás, možná trochu překvapivě, posouvají dál v ději.
Film je podle jednotlivých příběhů rozdělený do pěti kapitol. Ty jsou seřazeny víceméně chronologicky. Vyzdvihla bych kapitolu 3 - Mrs. H., kde zazářila v menší roli Uma Thurman jako zhrzená a opuštěná manželka. Předvede tam emocionální monolog a celá kapitola je laděná do tragikomického rázu a je to skvělé. Kapitoly jsou až na tuto výjimku spíš humoru prosté (pochopitelně), ale jistá tragikomičnost v této části filmu funguje na výbornou. Každá kapitola má svojí vlastní a trochu jinou atmosféru. Třeba čtvrtá kapitola, Delirium, je celá natočená černobíle.

Sexuální turistky

Trochu se ale zdráhám u hodnocení nebo obšírnějšího vyprávění děje - tím, že je film rozdělený na dvě části a někde v polovině ho prostě useknou, mám chuť počkat si až na pokračování a hodnotit dílo jako celek. Zdá se zbytečné se nějak víc rozepisovat o něčem, co není ukončené.
Rozdělení filmu mě opravdu mrzelo - klidně bych snesla čtyřhodinový film, byť v kině s krátkou přestávkou, než dva separátní. Chápu, že na tom narejžujou spoustu peněz, ale filmu to imho uškodilo. I když se mi film líbil, výsledný pocit je teď takový polovičatý.

Rozhodně to je ale film, který může spoustu lidí pozitivně překvapit. Nejedná se o bezduché porno se slavnými herci, ale o poměrně chytrý film, který se jen nestydí explicitních scén a vulgární mluvy. Přijde mi to tak trochu jako výsměch von Triera směrem někam k puritánským... puritánům.
Druhá věc je, kdo na takový film půjde do kina? Vzhledem k reklamě, kterou si film za poslední měsíce vyrobil, jsou s vysokou pravděpodobností očekávání diváků nastavena úplně špatně. Tuším, že do kina lidi nevyrazí na dalšího von Triera, ale na tu přisprostlou Nymfomanku - porno. Takový divák nejspíš odejde z kina zklamaný, protože místo porna dostane ukecaný film.

Shia LaBeouf se ve filmu objevuje a zase mizí a zase objevuje. Nedá se ho zbavit natrvalo.

Nymfomanku jsem neviděla na novinářské projekci, ale zašla jsem dneska do kina v mém rodném městě. A asi poprvé jsem tam viděla skoro plný velký sál. Mezi diváky dominovala převážně kategorie "těžká puberta" a "postarší manželé". Je mi docela líto, že jsem u nikoho nevyposlechla dojmy z filmu - vážně by mě zajímalo, co si běžný divák (který odhadem tak od pohledu na 99% neviděl Antikrista nebo Melancholii) o filmu myslí a jestli vyrazí na dvojku.
Já vyrazím určitě.

pátek 20. prosince 2013

Walter Mitty a jeho tajný život (The Secret Life of Walter Mitty) - 80%

Walter Mitty a jeho tajný život je film podle povídky Jamese Thurbera. Režíroval a hlavní roli hrál Ben Stiller. Což může trochu mást nebo působit podezřele, ale opak je pravdou!


Walter Mitty je nesmělý snílek. Pracuje v archivu negativů časopisu Life, je beznadějně zakoukaný do kolegyně Cheryl (Kristen Wiig) z účtárny (kterou se snaží kontaktovat pomocí internetové seznamky) a z reality utíká do svého vlastního světa, kde se stává neodolatelným superhrdinou a žena jeho snů mu padá k nohám. Ale jednoho dne přijde čas na to přestat snít, vzepřít se nepřízni osudu (a zlým šéfům, kteří řídí rušení časopisu Life a jeho převedení na internetové periodikum), vydat se za dobrodružstvím na vlastní kůži a mezitím najít jeden ztracený negativ, který může být kdekoliv na světe (protože ho u sebe nejspíš má nespoutaný fotograf v podání Seana Penna). A prostě žít!

První příjemné překvapení byl samotný Ben Stiller. Obvykle když vidím "v hlavní roli: Ben Stiller", tak se mi hrůzou ježí chlupy úplně všude. I když má Stiller celkem zvláštní vkus na výběr filmů, ve kterých hraje, pořád ještě je slušný režisér (a sakra, kdo nemá rád Tropickou bouři) a teď uznávám, že i fakt dobrý herec. A u Waltera Mittyho jsem byl nejvíc překvapená z toho, že ten film není žádná třeskutá sranda záběr za záběrem, ale vlastně milý film, který je zábavný (ale ne vyloženě trapně/prvoplánově), napínavý a má i nějaké to pěkné poselství o životě. Kašlat na filmy jako Přijde letos Ježíšek?, tohle je pro mě ideální materiál na prožití vánočního klidu. Člověk se pobaví a na konci i dojme. Prostě ach. Tohle prostě od Bena Stillera nečekáte. Sice je tam patrná jistá absurdita, kterou najdeme i v již zmiňované Tropické bouři nebo Zoolanderovi, ale jako celek prostě Walter Mitty skvěle funguje.

Korporátní mrdky vs. Walter Mitty
Všechno doplňuje hezká hudba a nápadité scény nebo titulkové sekvence (kdy se titulky objevují například jako nápisy na zdech/silnicích/dopravních značkách/apod.).
Hlavní postavy jsou sympatické, korporátní zlouni jsou správně vtipné karikatury. Sean Penn jako fotograf-staromilec a Shirley McLane jako Walterova matka mě potěšili, i když jsou jejich role poměrně maličké.
Film se z části natáčel na Islandu, takže jako bonus se ještě nabízí záběry na rozkošnou místní přírodu.

Prostě a jednoduše - na takový film jsem už dlouho čekala a v životě by mě nenapadlo, že za ním bude stát zrovna Ben Stiller. Smekám! A ráda se na film podívám znovu.

úterý 17. prosince 2013

47 Róninů (47 Ronin) - 35%

47 Róninů je volná filmová adaptace dávného japonského příběhu o samurajích. Můžete se o tom dočíst víc třeba tady na wikipedii - doporučuju si o tom něco vyhledat, je to zajímavé. Rozhodně zajímavější než film.



Ve zkratce k příběhu - kníže Asano je nucen spáchat rituální sebevraždu (seppuku) kvůli napadení knížete Kiry. Tím se skupina jeho (Asanovo) samurajů stává róniny - samuraji, kteří přišli o svého pána a mají z toho tak velkou ostudu. Kníže Kira je ultimátní zloun, takže nic samozřejmě není tak, jak se na první pohled zdá - a tak se osiřelí róninové rozhodnou pomstít, i když ví, že je za to bude čekat trest smrti seppukou (pokud se to dá takhle nazvat). A aby to byl řádný hollywoodský biják, přidáme napůl bílou tvář - Kaie (Keanu Reeves), který má samozřejmě velmi pohnutý a nešťastný osud, hlavně proto, že ostatní samurajové si s ním nechtějí hrát, pár haha CGI démonů, lišek, čarodějnic, zakázanou leč nehynoucí lásku, honbu za pomstou a tak dále a tak dál.

Tenhle hustodémonskykrutopřísnej kluk z plakátu je ve filmu zhruba pět sekund
A bacha, trailer zase jednou klame tělem. Z traileru jsem měla dojem, že ten film bude tak trochu řežba na efekt ve stylu např. Sucker Punch. Tak dojem zase jednou klamal. Řežbu na efekt tam sice máme, ale mnohem víc se v tom filmu žvaní. Film má necelé dvě hodiny a z toho hodinu a půl róninové jen žvaní, kecají, kují pomstu, tváří se tragicky, film se táhne jako sopel. Diváctvo pospává (nekecám), ale vůbec to nevadí, protože se vlastně nic neděje. Stačí prvních deset a posledních dvacet minut, aby byl člověk víceméně v obraze (a tím by si ušetřil pátrání po smyslu některých dějových zvratů). 

Kdo má rád Japonsko a jeho kulturu, bude asi hodně zklamaný. Potenciální síla příběhu jde úplně do kopru a ve výsledku mi bylo úplně jedno, jestli všech 47 róninů zaklepe bačkorama. A že finální scéna  by mohla mít řádné koule... ale nemá. Prostě nemá.
Postavám ve filmu se člověk ani pořádně nedostane pod kůži, aby s nimi mohl prožívat a soucítit. Nejblíž se dostaneme k postavě Kaie (Reeves), ale i tak je nějaká jeho hlubší motivace záhadou hlavolamu.



Rozhodně jsem od 47 Róninů očekávala mnohem víc. Zážitek dovršil fakt, že na novinářské projekci film promítali s českým dabingem....... proboha proč? V běžné kinodistribuci je film možno vidět i s titulky a že by bylo nutné ho dabovat např. kvůli tomu, že by to malá děcka nestíhala číst se mi úplně nezdá. Ale na tomhle filmu se mi toho nezdá mnohem víc.

P.S. Keanu Reeves už je fakt starej a nemohla jsem se zbavit dojmu, že se snaží hrát vrstevníka s herci mladšími o minimálně dvacet let.

pondělí 16. prosince 2013

Kinoetiketa

Dnešní debata se známými o tom, co je ještě snesitelné dělat v kině, přinesla malý poklad do mojí YouTube sbírečky oblíbených videí.


Nejsem jediná, kdo s plnou pusou popcornu nechřoupe do ticha. Má víra v lidstvo byla obnovena! (vážně ztracena byla, když jsem odcházela z Iron Mana 3 - přede mnou seděla banda děcek na debatním kroužku a vedle mě zase dvě děcka, co se prošmajchlovala a promlaskala celým filmem včetně závěrečné akční scény. Že odešli z marvelovky před koncem titulků jen dokazuje, jak moc velký to byl fail)

čtvrtek 12. prosince 2013

Vše je ztraceno (All is Lost) - 65%

Po výborné Gravitaci do kin míří další film s tématem, kdy samotný člověk uprostřed ničeho bojuje o přežití.

Místo vesmíru ale ve Vše je ztraceno figuruje oceán a místo Sandry Bullock uvidíme Roberta Redforda. Jenom Roberta Redforda, který v podstatě nesleze z plátna a ve filmu téměř nemluví - to co uslyšíte v traileru je odhadem polovina toho, co ve filmu zazní. Taková málomluvná one man show.


Film nás vrhne rovnou doprostřed dění - žádné seznámení se s hlavní postavou (která je v závěrečných titulcích uvedena jako Our Man) a její historií, pohnutkami, vysvětlením, proč je sám na lodi, kam se plavil atd.... Jeden z prvních záběrů co vidíme, je díra v Redfordově lodi způsobená zatoulaným kontejnerem s teniskami. A tak sledujeme, jak se potýká s nastálou situací, obvykle pouze za zvuků šplouchání vody.
Redfordův herecký výkon je, zvlášť ze začátku filmu, velmi úsporný. Hlavní postava má evidentně být velmi zkušeným námořníkem, ale stejně si nedovedu představit, že by někdo ustál situaci "mám v lodi řádnou díru a nabírám vodu" s takovým klidem jako Our Man. Na jeho tváři se nezračí téměř žádné emoce, s klidem prostě jde díru zalátat a plujeme dál. To jsem měla trochu problém uvěřit - ale zase byl poté mnohem citelnější ten progres, kterým Redford po čas filmu prochází a kdy emoce doženou už i jeho (a jedna z nejlepších scén filmu, kdy do absolutního ticha zakřičí "FUCK"). Protože díra v lodi není jediným problémem, se kterým musí bojovat - přijde ještě bouře, žraloci......

Zadumaný Our Man
Byla jsem celkem příjemně překvapená, že film nijak výrazně nenudí, poměrně rychle utíká a je celkem napínavý. Stejně jsem se ale nemohla zbavit pocitu, že tomu k dokonalosti ještě něco chybí. Ve výsledku je vlastně zápletka, její progres i finále poněkud prvoplánové a filmu i chybí nějaký větší emocionální náboj.
Film je určitě dobře natočený a rozhodně to chtělo odvahu, vrhnout se na natáčení takového materiálu. Taky smekám před Robertem Redfordem, protože v jeho věku je to rozhodně úctyhodný výkon (který vypadá jako pokus o útok na Oscara). Oceňuji i práci kamery.
Přesto bych si ale jako survival movie dala ještě jednou již zmiňovanou Gravitaci, protože ta mě přikovala do sedadla a nedala mi vydechnout. Dokonce jsem se přistihla, jak zarývám nehty do opěradla. Vše je ztraceno mě oproti tomu nechalo dosti chladnou.
Závěrem si dovolím ještě malou výtku mám k českým titulkům - sice se může zdát, že na tom filmu neměl překladatel moc práce, ale kdyby otitulkoval například titul knihy, kterou Redford čte, nebo nápisy na zařízeních, která používá, bylo by pro diváky mnohem jednodušší pochopit, co se na plátně děje/co se Redford chystá udělat.

čtvrtek 5. prosince 2013

Oldboy (Oldboy) - 50%

Oldboy je původně korejský thriller, který vznikl před deseti lety a má celkem početnou fanouškovskou základnu. Do té patří i americký režisér Spike Lee a ten se rozhodl natočit vlastní verzi aka remake.
Já jsem korejského Oldboye viděla, takže budu oba filmy především srovnávat.

Do hlavní role obsadil Lee drsňáckého Joshe Brolina, méně slavnou sestru dvojčat Olsenových, Elizabeth, ultimátní prototyp pošuka Sharlta Copleyho a menší roli si střihne i Samuel L. Jackson.


Pokud jste viděli původní korejský film, tak celkem dobrou zprávu je, že děj v americké verzi se liší pouze v drobnostech.
Joe Doucett (Brolin) je tlustý (!!!) alkoholik troska, kterému se nic nedaří, žena ho opustila a vzala sebou jejich malou dcerku. Jednoho dne se Doucett řádně opije a do kocoviny se probudí v neznámém pokoji, kde uvězněný stráví celých 20 let. Po uplynutí této doby je z neznámého důvodu propuštěn na svobodu. Takže začne pátrat po tom, kdo a proč ho věznil. Cestou nabere mladou lékařku Marii (E.Olsen), která mu v honbě za pomstou pomáhá a oba tak postupně rozkrývají celou záhadu.
Pokud jste viděli originál, určitě už vám docvaklo, jako roli si asi mohl střihnout právě Copley. Jeho obsazení mě hodně potěšilo, podobně jako u Samuela L. Jacksona. Ti dva by klidně mohli na plátně strávit o něco víc času a vůbec bych se nezlobila. Jinak Brolin jako hlavní postava film dobře zvládá a Elizabeth Olsen se veze. Což vlastně i stačí.

Ne, v Americe se živé chobotnice nejedí
Pokud jste viděli původní korejský film, tak celkem špatnou zprávou je, že americký remake je ve výsledku stejně jen slabý odvar. Nebo by se klidně dalo i říct, že americká verze nemá takové koule. Sice mi některé scény přišly trochu ostřejší, krvavější, ale celková atmosféra nebyla tak dobrá. Brolin je sice správný badass, ale to bohužel není všechno. Začátek filmu, kdy sledujeme uvězněného Brolina šlape dobře, ale jak se dostane ven a začne se probíjet kladivem k pravdě, jde to všechno do kopru. I nejslavnější scéna korejského Oldboye - boj hlavního hrdiny kladivem proti naštvané hordě  drsných mlátičů, je v US verzi taková... trochu bezzubá. A dost americká. (SPOILER pro neznalé původního filmu: v korejské verzi se hlavní hrdina statečně bije a probije ven, ale taky u toho dostane řádně na držku. V US verzi to tam Brolin vymydlí téměř bez mrknutí oka a kdyby ho na konci nebodli do zad [takže nebojuje půl scény s dřevěným kolíkem v zádech, ten dostane až těsně před finišem], tak v klidu odejde po svých domů).
Něco podobného se dá říct i o finiši celého filmu. Oproti originálu je to takové ploché. Ve chvíli kdy Brolinův korejský protějšek propadá šílenství a beznaději, US film prostě tak nějak skončí a nezanechá žádnou hlubší stopu.

Hammertime!

Ve výsledku logicky záleží na tom, jestli jste fandové původního Oldboye. Pokud ano, americký remake vás překvapivě moc nepotěší. Nepřináší nic nového ani lepšího a tudíž se jeví jako zbytečný.
Pokud jste korejský film neviděli a chcete si dát thriller s celkem sympatickým badass hrdinou a zajímavým vyústěním zápletky, mohl by se vám US Oldboy zalíbit.

středa 4. prosince 2013

Přijde letos Ježíšek? - 20%

Přijde letos Ježíšek? je nový český film s vánoční tematikou. Vznikl v česko-mexické koprodukci a účinkují v něm čeští i mexičtí herci.
A ach jo.


Děj filmu začíná v Mexiku, kde pozorujeme architekta Josého (Josef Abrhám), jeho ženu Dolores (nějaká mexická herečka) a dceru Penelope (jiná mexická herečka), která se s manželem (nějaký mexický herec) neúspěšně pokouší o dítě. Nejvíc zasažená je tímto faktem Dolores, která je velmi pobožná a kněz v místním kostele jí nabídne řešení - její rodina je prokletá, protože Doloresin dědeček odvezl z Prahy sošku Pražského Jezulátka a dokud ji nevrátí zpátky, její dcera neotěhotní. Co na tom, že dle doktorů je problém v dceřině manželovi, který má trochu líné spermie. Řekl to kněz, takže to bude určitě pravda. Otec nabídne dceři jiné řešení, a to Františkovy Lázně, kde by se mohla nechat oplodnit nějakým místním lázeňským švihákem.
Rodinka se tedy vydává do Prahy. Bez manžela Penelope. Dolores nikomu neřekne o prokletí s Jezulátkem a do Františkových lázní se nikdy nedostanou, takže... he?
V Praze se setkáváme s dalšími postavami - Ruda (Václav Postránecký), dávná láska Josého Květa (Libuše Šafránková), její syn (Igor Chmela), jeho žena (Danica Jurčová), jejich děti, prodavač kaprů, noční vrátný, tajemná asi feťačka... Jejich původ/ke komu patří se dozvídáme jakoby náhodou a postupně. Ale samozřejmě je vše provázané a ve výsledku se všichni znají/potkají/jsou jedna velká rodina. Captain Obvious to the rescue.

Ježíškova česko-mexická skvadra

Zaplétat se více do děje nemá moc smysl - kvůli spoilerům a taky kvůli tomu, že je celý příběh zmatený jak zbloudilá lesní včela. Vlastně by se dalo říct, že to je mexická telenovela (ztracená láska, ztracené a znovu nalezené děti, nejasné otcovství, nevěra, atd.), která má spoustu nešvarů typických pro blbé české filmy (nedořešené podzápletky, zbytečné scény/postavy, příšerný a všudypřítomný product placement, nejasná motivace postav).

Když film skončil, měla jsem k němu tři zásadní otázky:
1. O čem to vlastně bylo?
2. Jaká byla pointa?
3. Proč to někdo vůbec natáčel?

Ani teď, s odstupem,  nemůžu přijít na žádnou kloudnou odpověď.
Když to porovnám s Maturitou, tak vyšší hodnocení si Přijde letos Ježíšek? zaslouží jen díky lepším hercům a tomu, že je film technicky lépe natočený.
Scénář je jinak prostě a jednoduše debilní a člověk nemá chuť fandit kterékoliv z postav, protože se všichni chovají divně, nelogicky a někdy i celkem amorálně. Ale hlavně, že jsou ve filmu všichni sexy, bohatí a vyfotošopovaní (skromná a pobožná paní Dolores sedící celý den v kostele v leopardím kožichu).
Navíc se to celé vleklo jako sopel. U filmů na koukám na hodinky víceméně vždycky, pro rychlou orientaci kolik toho zbývá do konce/na vývoj zápletky/etc. Tady jsem po každém pohledu na ciferník chtěla zoufale úpět, protože deset minut na plátně se pocitově rovnalo zhruba tak třiceti.
A místo milé vánoční atmosféry na vás z plátna dýchne tak akorát zmar. Můžete si připadat přibližně takhle:

Grumpy Cat. Still a better love story than Twilight Přijde letos Ježíšek?

Pokud toužíte po českém vánočním filmu, podívejte se po stopadesáté zase na Pelíšky. Ty jsou milé a dávají tak nějak smysl. Všechno, co film Přijde letos Ježíšek? totálně postrádá.

čtvrtek 28. listopadu 2013

Maturita - 10%

Týnejdžerská komedie z kuchyně Tomáše Magnuska (bez komentáře) a Tomáše Houšky (scénáristy Gymplu, který jsem neviděla) z prostředí střední školy. Jo, je to zhruba takovej průser, jako jsme všichni čekali.



Po patnácti letech jsem vytáhla svojí mámu do kina na český film. A zrovna na tohle. Pro tento zážitek jsme jely do 30 kilometrů vzdáleného města a musela jsem to cálovat za nás obě jako bolestné. Tomu se říká obětovat se pro český filmový průmysl, svůj růžový blogísek a Maturity chtivé tepláky.
Uvaděčky ve stařičkém kině byly evidentně v šoku, že někdo přišel a nemají tak o půldruhé hodiny kratší šichtu. Jo, umíme jedněm zkazit večer! Takže soukromé rodinné promítání. Upřímně, tohle jsme fakt nečekaly. Jedna z uvaděček chodila v průběhu filmu do sálu kontrolovat, jestli tam pořád ještě jsme...

Dneska máme vyprodáno.......
Bohužel pro onu slečnu jsme zůstaly a vydržely statečně až do konce. I přes občasný záchvat smíchu to bylo utrpení. A záchvaty smíchu byly hlavně proto, že děj na plátně byl ultimátně dementní. Rozepisovat se o ději je nošení dříví do lesa. Je to komedie pro mládež, která vypadá jako kdyby někdo spojil Kameňák (libovolný) a Snowboarďáky. Puboši občas hovoří ve vtipech, mezitím se snaží nahackovat do systému ministerstva, stáhnout si tam maturitní otázky a u toho hovoří ve vtipech, občas spolu souloží a potom hovoří ve vtipech. Pokud nehovoří ve vtipech, snaží se o reálné znějící dialogy, které působí přirozeně asi jako prsa Lolo Ferrari. Z první poloviny tak rozhovory  mezi postavami znějí kreténsky vinou toho, jak špatně jsou zahrané, z druhé poloviny zase tím, jak špatně jsou napsané.
Pokud doufáte, že se autoři ztrapní svojí neznalostí při scénách hackování se do ministerského serveru, tak bohužel. Dvakrát se tam řekne SQL a JavaScript, párkrát server a tím veškeré hovory o počítačích končí. Jak teda hlavní hrdinové dokázali to, co dokázali nikdo neví a ve filmu se to ani nijak nevysvětlí. A takový věci se tam dějou pořád. Nevysvětlených a nevysvětlitelných úkazů je tam požehnaně.

Když jsme u hlavních hrdinů - film Maturita je plný stereotypů. A hrozně si v tom libuje. Partičku puberťáků tak tvoří geek, jeho steampunková geeky kočena, blbá blondýna, tupý chlapec z bohaté rodiny, tupé děvče, co věří v okultní vědy. Správňácká učitelka (goth), správnácký učitel, nesprávňácký ředitel školy (Bastardi all over again), kreténský ministr školství, který spí se všema svýma modelkoidníma sekretářkama, krávy státní úřednice etc.... Pak je tam další hromada postav, které jsou naprosto zbytečné, ale točí se kolem nich některé podzápletky. Které buď nejsou ukončené logicky, nebo vůbec. Někdy ani nevíme, proč se tam některé postavy zjevily, něco udělaly a pak zase zmizely. S hlavní dějou linkou to obvykle nemělo společného NIC.
Hlavní geek, aby vypadal jako ultimátně ultimátní geek, si doma staví ve volných chvílích kopy elektronických zařízení, včetně chytrého robota (který vypadá trochu jako R2D2, ale chová se se jako C3PO). Mladý Skywalker hadr. I lol'd.
A pro zajímavost, v jedné z vedlejších rolí se objevila advokátka Klára Samková (zastupuje např. Tomia Okamuru, haha). Jinak herci celkově tragedie, jakžtakž tam hraje jen David Steigerwald aka správňácký učitel.
P.S. ne, blbá blondýna neukáže prsa. Nikdo tam vlastně pořádně neukáže prsa.

Okultistka, bohatý chlapec a blbá blondýna

Absolutně tristní záležitostí na celém filmu je kamera a střih. Něco tak tragickýho jsem už dlouho neviděla. Kvalita mizerná, svícení ještě horší (pokud herci nejsou vysolárkovaní, vypadají jako upíři - nejvíc asi ministr školství, ale třeba je to chytře a humorně nastavené zrcadlo a já to jenom nepoznala). Barvy totálně vyblité, nebe většinou přepálené (žádná modrá, svítivě bílá stačí), o filtrech asi nikdy ve štábu neslyšeli.

"Uděláme to jako v Kal of důty!" (přesná citace z filmu)

Takže krom plytkého, plochého a téměř nijakého děje, nesympatických a pitomých postav, je to ještě natočené pomalu hůř, jak nějaké home video. Prostě všechno špatně.
Je to sice tak blbý, až je to vtipný, ale není to až zas tak vtipný, aby se vyplatilo dávat za to nějakých 180 Kč někde v multiplexu. Protože už po cestě domů z kina si člověk nepamatuje proč a čemu se vlastně smál. Zůstane už jen vzpomínka typu "jo, to byl opravdu hodně debilní film".
A moje máma se dalších 20 let do kina na český film nepodívá.

středa 27. listopadu 2013

Thor: Temný svět (Thor: The Dark World) - 80%

Thor: Temný svět je další film z řady Marvelovek, pokračování prvního Thora a dějově i prvních Avengers.


Jsem velká fanynka Marvelovek, Avengers bych mohla sledovat pořád dokola a Thor rozhodně patří k mým oblíbenějším postavám. Takže tady skoro není co řešit. Plus ještě zbožňuju memes s Thorem. Těch není nikdy dost!
Takže tenhle post bude hodně stručný a hodně obrázkový.


Dobrou zprávou je, že Thor: Temný svět je ještě o fous lepší, než první Thor. Chris Hemsworth vypadá snad ještě líp než kdy předtím (Th'oreál Asgard evidentně funguje), Natalie Portman není tak příšerně otravná, Kat Dennings je pořád stejně boží (na kanále CBS teď běží už třetí řada seriálu 2 Broke Girls, kde hraje jednu z hlavních rolí a hláškuje tam ještě o 200% vtipněji + pro pány/milovníky bujných dekoltů - kolem toho jejího se točí spousta vtípků a dvojsmyslů) a pro starší a pokročilé fanyny je tu Tom Hiddleston, který opět nezklamal. So far so good.

U těchto superhrdinských filmů pokládám za zbytečné se nějak zásadně rozepisovat o ději - hlavní hrdina potřebuje porazit hlavního zlouna, zachránit svět/vesmír/svou životní lásku/rodinu/světový mír. Pak už jde jen o kvality hlavního zlouna. Ten ve druhém Thorovi není zas tak zajímavý, ale vyloženě bezzubý a kreténský taky není.
Jak už jsem zmínila, životní láska (a že ty bývají v takových filmech vskutku nejotravnější postavy a obvykle mám chuť je umlátit židlí) není tak na zabití.
Akční scény jsou přehlednější než v jedničce, atmosféra taky lepší a vtipy.. no, vtipnější. Částečně taky proto, že Stellan Skarsgard went mad!

Jediný menší problém nastal (pro mě trochu překvapivě) při scénách v Asgardu. Jak se mi Asgard v prvním Thorovi hrozně moc líbil, tak ve dvojce jsem měla pocit, že se dívám na Star Wars - kdyby mi někdo řekl, že se Natalie Portman právě prochází po Naboo, tak mu to bez problémů uvěřím. A když došlo na scénu, kde byla jisté postavě useknuta ruka, SW vesmír se zacyklil. Už je prostě těžké natočit něco, co by nepřipomínalo něco jiného. Ještě když se recyklují herci.


Je to, zkrátka a jednoduše další z řady. Z té lepší. Fanoušci budou určitě nadšení a dobrá zpráva z konce titulků je, že Thor will be back. (Surprise!!)


A tuto obrázkovou přehlídku uzavřu jedním kouskem ze své vlastní Thor-fandom kuchyně.

Amna, Goddess of Thunder
Teď se zbývá jen těšit na další Marvelovku, Captain America: Winter Soldier (do češtiny přeloženo jako Návrat prvního Avengera...), která by do našich končin měla dorazit v dubnu příštího roku. Juch!

pondělí 25. listopadu 2013

Odvážným Palcem na Radiu 1 - 100%

Projekt Srdcerváči, který pomáhá vytvářet pracovní místa pro osoby se zdravotním postižením, je celkem netradiční verzí charitativní akce. V katalogu Srdcerváčů se dají najít zajímavé zážitky a dárky, kterými můžete udělat radost svým blízkým a ještě navíc podpořit dobrou věc.
Jedním z takových zážitků v katalogu Srdcerváčů byla možnost stát se je jeden (tý)den Odvážným Palcem na Radiu 1 - což kromě živého vysílání zahrnovalo i návštěvu novinářských projekcí aktuálních filmů. Možnost, která mě nadchla, a jako fanyna Palců a filmů jsem samozřejmě zatoužila si něco takového vyzkoušet. A protože mám báječnou maminku, tak mě k 25.narozeninám tímhle zážitkem obdarovala. A bylo to něco, na co jen tak nezapomenu.

Srdcerváči mamku nadchli a zážitkem od nich byl obdarovaný i můj mladší bratr - ten se v lednu chystá do České televize, kde se podívá jak se vytváří sportovní zpravodajství. Takže jsme oba dostali  šanci splnit si naše sny a podívat se pod pokličku věcem, které nás zajímají a baví.
Katalog je plný zajímavých věcí a zážitků, které mohou někomu udělat radost - dokonce byla i možnost pronajmout si Bio Oko. A kdo by nechtěl mít kino sám pro sebe? :)
Katalog zavírá tuto sobotu 30.listopadu, takže je ještě šance sehnat hezký vánoční dárek.

V rámci mého palcování mě čekaly projekce 4 filmů od 4 různých distribučních společností ve 4 různých kinech. Uf. Všechny projekce proběhly v rámci jednoho týdne a každá probíhala trochu jinak, takže i z toho jsem si odnesla kotel zážitků.
Jako první mě čekala projekce Kapitána Phillipse v CineStar na Andělu (kde mě můžete potkat poměrně často, to je prostě "moje" kino). Šla jsem tam trochu vyjukaná a bez konkrétní představy, jak takové novinářské projekce probíhají. K vyjukání samozřejmě nebyl důvod a nic překvapivého mě nečekalo, člověk jde prostě do kina s tím rozdílem, že místo vstupenek tu funguje něco jako guestlisty (a někdy ani to ne, ale většinou se v tomhle okruhu lidé znají od vidění). V kinosále jsem se hned iniciativně seznámila s ostřílenými palcovníky Frantou (a Albertem) a Ivčou - v rámci oboustranné výhodnosti, že jsme na sebe pak ve studiu nekoukali jak trubky. S Frantou jsem pak absolvovala i všechny zbývající filmové projekce, Ivča vynechala jen Vlhká Místa. V jeden den byly dokonce dvě projekce naráz - dopoledne nové Hunger Games a odpoledne Bella Mia. Což bylo vlastně stejně náročné jako strávit těch 8+ hodin někde v kanclu. Dolezla jsem večer domů a měla pocit, jak kdyby se mě někdo snažil umlátil. Krávou. Ale donutila jsem se ještě ten den sepsat sem na blog Hunger Games a druhý den Bella Miu, abych šla do studia s tím, že mám všechno sepsáno, hotovo, v hlavě srovnáno a zvládnu o tom mluvit. Protože hlavní úkol do studia pro mě byl se nezaseknout a nezpůsobit trapné ticho. Kdybych mlela blbosti, tak to přežiju spíš.

Takhle zpětně musím říct, že jsem se svým výkonem spokojená. A překvapená, že jsem nakonec nebyla vůbec nervozní! Protože když jsem byla na cestě do studia, byla jsem celkem vyklepaná.
Jako prvního jsem potkala kameramana Lukáše, který mě dost uklidnil, co se té nervozity týče. Ale ve chvíli, kdy přišel Saša a Lukášovi řekl, že bude dneska mluvit taky do mikrofonu, se role obrátily a nakonec jsem ještě uklidňovala já. Takže to byl večer velkých premiér, ale oba jsme to zvládli parádně :) Totální uklidňovák nastal, když dorazili Franta s Ivčou, protože už jsem je znala. Všichni byli naprosto skvělí, takže jsem se fakt necítila moc nervně, atmosféra byla super a ještě před začátkem vysílání jsme s Františkem bavili zbytek party historkou o tom, že jsem ten den zjistila, že jeden můj známý mu souložil na terase.
Že mluvím živě do éteru mi vlastně po celou dobu ani nedošlo - byl to prostě pokec o filmech. 
z FB Radia 1
Prostě výborný zážitek, který jsem si užila na maximum. Potkala jsem nové fajn lidi, viděla nové fajn věci (a Vlhká místa tím rozhodně nemyslím).
Obrovský dík patří Srdcerváčům, Radiu 1 a hlavně Sašovi, který s tím měl dost práce a asi i dost starostí (představte si tu chvíli, kdy máte zodpovědnost za nějaké živé vysílání a nevíte, kdo nebo co vám tam přijde vykládat moudra). Díky i zbytku celé party z Palců, že mě vzali na ten jeden večer mezi sebe a byli na mě hodní ;) Díky Lukášovi za video verzi, kterou najdete tady na muvi.cz. Samozřejmě ještě jednou díky mamince, bez které by se to celé neudálo. Pak patří dík taky všem kamarádům a známým, co si zapli radio a poslouchali, plus i všem, co mi napsali nebo někde utrousili nějaký komentář, protože se ke mně dostaly celkem pěkné ohlasy a to mi udělalo velkou radost.

A závěrem díky všem, co si našli cestu sem na blog, protože když jsem po vysílání otevřela statistiky z google analytics, tak to se mnou málem seklo. A od té doby valím oči skoro každý den. Dokázala bych si na to zvyknout, o tom žádná :)

čtvrtek 21. listopadu 2013

Bella Mia - 30%

Bella Mia je nový český film o vzpouře a útěku stáda krav volnomyšlenkářek.

Jako první si dovolím copy paste oficiálního textu distributora, který stojí za to a je v něm popsaný kompletní děj. Nuff said.

Stádo krav z menšího statku je kvůli podezření na BSE (Nemoc šílených krav) odsouzeno k utracení. Zvířata nakládané do vozů, ale vycítí blížící se hrozbu, vzbouří se a pokusí se utéct. Lidé na ně začnou pořádat hon, ale stádo pod vedením krávy Bely se ukáže být v mnoha ohledech inteligentní a prozíravé a řadu nástrah prokouknou, zneškodní, nebo prostě jim uniknou. Vzájemným soubojem o to, kdo s koho, se na obou stranách vyčerpávají síly i stoupá agresivita. Právě člověk se uchýlí k brutálnímu, nízkému a na nic se neohlížejícímu vybíjení, které už má pramálo společného s původní veterinární prevencí. Na straně druhé se však najdou i lidé opačného smýšlení, kteří mají pro krávy na útěku pochopení, sympatizují s nimi a snaží se jim pomoci. Jde totiž více o souboj člověka s narušenou konvencí řádu, než o jakékoli přímé ohrožení života člověka zvířetem či jiných zvířat. Hrdinky touží jen po jediném, po svobodném životě v přírodě, v níž jsou ale náhle nuceny se také učit žít a přežít. V přírodě, kde je nikdo nenakrmí, nepodojí, nenadopuje léky, přírodě, jíž se sami musejí přizpůsobit. Poznávají, co je to hlad, zima, strádání i bolest. Přebírají lidské rysy a nastavují nám lidem zrcadlo, kam je a není možné zajít v zahrávání si s přírodou. S postupujícím časem v nerovném souboji však zůstává jen hlavní hrdinka, vůdčí kráva Bela, která je postavena před závažné rozhodnutí volby – zachránit si holý život či za velkého rizika pokusit se zachránit vlastního potomka. Obětuje se, morálně vítězí nad námi všemi, ale je jen a jen na přírodě, zda ji nechá těžce zraněnou přežít.
Tento baladicky laděný příběh s mimořádným emocionálním nábojem a morálním apelem určitě zaujme nejen svým prostým sdělením, že lidé nejsou tady proto, aby se stali krutými pány tvorstva, ale proto, aby se naučili žít v souladu s přírodou a nikomu neubírali právo na svobodu a vlastní život.

Zní to jako pořádná legrace, leč ve skutečnosti to zas až tak třeskutě zábavné není.
Film natočil Martin Duba a krom režírování má také na triku scénář a kameru - kameraman je jeho původní povolání a za kamerou stál u spousty více či méně zajímavých projektů (Zapomenuté světlo vs. Jak se krotí krokodýli). A bylo vidět, že za kamerou sedí zkušený profík.
A tahle látka pro něj byla asi trochu srdeční záležitostí. Navíc nás hned v úvodních titulcích čeká informace, že film je natočen na motivy skutečných událostí. Jen jsem si pak nebyla jistá, jestli je ta skutečná událost víceméně přesně o tom, jak se parta krav zhruba rok schovává po lesích, nebo o tom, že krávy jsou vlastně nezávislačky, co rády utíkají z domova (na tiskovce pak bylo řečeno, že útěky krav jsou poměrně běžné, hlavní hrdinky se o něj dokonce pokoušely i během natáčení).

Bella Mia II
Kromě krav jsou ve filmu samozřejmě i lidi. Petr Forman jako farmář a majitel krav, Petr Rajchert jako trigger happy zelený mozek, co si dal za osobní cíl všechny utečené krávy postřílet stůj co stůj, Zuzana Norisová jako žena, které oba výše zmiňovaní muži nadbíhají (a máme tu krom krav další jablko sváru), Anna Fialová jako farmářova dcera, Igor Orozovič jako veterinář, co to všechno vlastně spustil a navíc przní farmářovu dceru, a Lukáš Kůrka jako farmářův syn, který má prostě jen rád krávy.
U některých postav mi byla velkou záhadou jejich motivace. V průběhu filmu se stane, že otočí o 180 stupňů a my vůbec nevíme proč! Namátkou: dcera farmářova na začátku filmu huláká na otce, že by bylo nejlepší, kdyby mu utratili všechny ty zatracené krávy, které evidentně nesnáší. O pět minut později už ale krávy miluje a snaží se jim na útěku pomáhat. Jak a proč k tomuhle myšlenkovému posunu došlo, nevíme. Jediným rozumným vysvětlením bude asi puberta. Ale ta se bohužel nedá aplikovat na zbytek obsazení. Nakonec z toho snad i nejlíp vyjdou ty krávy a farmářův syn.

Další věcí je, že krávy se ve filmu schovávají odhadem rok - jsem sice děvče z města, takže toho o krávách moc nevím, ale stejně mě zarazilo, jaký je problém najít a zneškodnit 5 krav (které na svém road tripu ještě přiberou do party býčka z jiné farmy). Tvůrci sice dávají jasně najevo, že hlavní kráva stáda, již zmiňovaná Bela, je pěkně mazaná, ale pořád je to jenom kráva. Plus teda chodily v zimě spát pořád na jedno místo a nikdo je nikdy nenašel! (ne, myšlenku, že by se měly všechny krávy postřílet nepodporuji, je to jen úvaha).
Korunu tomu pro mě nasadil konec příběhu, kdy už z toho malého kravího stádečka zbude jen Bela a její malé telátko. Dojde k nějakým dramatickým událostem. Pro připomínku, krávy utekly, protože kvůli podezření na nemoc BSE měly být utraceny. Rok se schovávaly. Po roce a těch dramatických událostech přijde veterinář Orozovič k Bele a praví, že nemocná určitě není, protože by jinak do 2 měsíců pošla. WHAT??? Oni nahánějí rok po lese krávy, které musí být zneškodněny, protože by mohly mít BSE. Což kdyby doopravdy měly, tak už hledají jen kraví mrtvolky? Nebo jsem jen blondýna, něco mi uniklo, nebo veterinář mluvil o jiné nemoci? WHAT???

Bella Mia pro mě prostě nedrží pohromadě. Čímž se trápím i s tímhle textem a už teď mu věnuju víc času, než by bylo záhodno. A výsledek je pořád takovej nijakej.
Cíl o morálním poselství mě nějak minul, film ve mně nevyvolal touhu po souznění s přírodou. Spíš přemýšlím o tom, že kdyby se film bral trochu míň vážně a udělal z toho nějaký ultimátní humor, tak by to bylo alespoň vtipný a člověk by v tom potom nehledal něco, co v tom filmu nejspíš vůbec není. Prostě mě to úplně minulo.

SPOILER:
Všechno nakonec dobře dopadne, Bela se navzdory čistému průstřelu hrudníku zvedne na všechny čtyři a odejde i s teletem do západu slunce.

středa 20. listopadu 2013

Hunger Games: Vražedná pomsta (The Hunger Games: Catching Fire) - 65%

Pokračování světového trháku o postapokalyptických USA pod vládou zlého diktátora, revoltě proti režimu a nehynoucí lásce.
V hlavních rolích opět rozkošná Jennifer Lawrence (Katniss), unylý Josh Hutcherson (Peeta), fešný Liam Hemsworth (Gale, v titulcích Hurikán - tady mi asi uniklo něco z předlohy), stará klasa Woody Harrelson (Haymitch) a ďábelský Donald Sutherland (prezident Snow). Nemůžu opomenout hvězdu vedlejších rolí Stanley Tucciho (jak se to sakra skloňuje?), který vypadá trochu jako kocour z Červeného trpaslíka a pokračuje v roli televizního moderátora. A nově hvězdnou skvadru rozšířil i Phillip Seymour Hoffman jako evil mastermind pro vymýšlení ještě zákeřnějších Her. Za mě zatím dobrý. Plus jsem byla velmi okouzlena Jenou Malone, která je zatraceně cool jako drsňačka se sekerou Johanna. Charming!



Režisér Francis Lawrence (nejsou s Jennifer Lawrence příbuzní, podobnost čistě náhodná) stojí za mým oblíbeným Constantinem, takže jsem do jeho ruku vložila velkou naději, že druhý film o Hunger Games bude lepší, než ten první (ze kterého si toho zas tak moc nepamatuju a snad jsem i někdy těsně před koncem usnula). Což se povedlo splnit, ale stejně jsem trochu na rozpacích - na zadek mě to neposadilo a námět má rozhodně velký potenciál, který vždy někde v půlce(lépe řečeno přemístěním děje do arény) prostě umře a zůstane nevyužitý. Filmu by mohl prospět drsnější rating - teď má film v USA rating PG-13. Rating R by ale bohužel znepřístupnil film 90% cílového publika, takže tady to je jasný smolík pacholík. Škoda.

Jen pro rychlé připomenutí a zorientování se v tom, co jsou Hunger Games - postapo USA jsou rozdělené na 12 districtů - každý rok se z každého districtu náhodně vylosují dívka a chlapec, kteří jsou posláni na Hry do speciálně vytvořené arény, kde bojují proti sobě na život a na smrt. Kdo zbyl jako poslední naživu, vyhrál.

Děj filmu začíná hned celkem zostra - Katniss a Peeta se po svém poněkud skandálním vítězství v posledních Hunger Games chystají objet Panem (což jsou ty postapokalyptické USA a ano, je to jako přesmyčka Babišova toustového chleba) na turné vítězů. Celá země ke Katniss (Peeta v tomhle příliš velkou roli nehraje) vzhlíží jako k symbolům, kteří ustáli svoji rebelii proti systému - nastávají nepokoje, Panem se bouří a evil prezident Snow z toho překvapivě nemá radost. Logickým plánem je se Katniss zbavit - takže pro výroční 75. Hry se v aréně utkají vítězové z předchozích ročníků, přičemž každý district losuje z těch svých. A zrovna jako na potvoru je Katniss jedinou ženskou vítězkou Her ve svém districtu. Moc jednoduchá matematika. A tak kolotoč z prvního dílu začíná zase nanovo. S tím rozdílem, že teď proti sobě v aréně budou stát celkem zkušení zabijáci (kteří jsou trestuhodně nevyužiti).

Drsní zabijáci
Dokud se děj drží kolem plánování, kutí piklí, trénování na Hry a přemýšlení, co s trýznivým osudem, film slušně šlape. Dokonce i ta romantická linie (Peeta miluje Katniss, Gale miluje Katniss, Katniss neví, koho miluje - ale před bulvárními kamerami v rámci Her předstírá, že jsou s Peetou pár). Atmosféra je celkem tíživá a co se děje na plátně není moc příjemné na pomyšlení. Děj je trochu temnější než v jedničce a všem jde o život i mimo samotné Hry. Ovšem jak se děj přesune do arény, je všechno najednou jaksi plošší. Spíš než aby se ti slibovaní trénovaní zabijáci vyřídili mezi sebou (na což jsem se naivně těšila), tak je vyřídí spíš sama příroda v aréně a okolní podmínky. Katniss a spol. bojuje s opicemi a jedovatou mlhou, spíš než s ostatními hráči. Do toho jí bzukne v hlavě a i romantická linka jde totálně do háje. Ale fanyny Twilight ságy si v tomhle ohledu přijdou na své, je to to samé pořád dokola - koho ta holka teda zatraceně miluje? A když už dojde na nějakou akci, tak ta není příliš přehledná.
Nakonec to rozsekne finální rozuzlení, které působí jako informace "celé dvě a půl hodiny jsme si z vás teď dělali šprťouchlata" a "fanyny, zamáčkněte slzu a těšte se na další díl".

Hodnocení dávám hlavně díky dobré první polovině. Asi už stárnu, nebo jsem prostě cynická potvora, ale tohle není úplně můj šálek. Film stál evidentně hodně peněz a v rámci triků apod. si na něm dali dost záležet. Jen ještě dopilovat tu arénu a bylo by to hned o třídu lepší.
Být mi o deset let míň, asi ten film žeru. Být mi o nějakých 5-7 let míň, udělám si z toho svoje guilty pleasure. Leč mladší už nejsem a ani nebudu. A mým guilty pleasure už asi navždy zůstane Kněžna Libuše.

pondělí 18. listopadu 2013

Kapitán Phillips (Captain Phillips) - 70%

Kapitán Phillips je film Paula Greengrasse na motivy skutečných událostí o únosu americké obchodní lodi Maersk Alabama somálskými piráty.
A podle hledání na internetu je Kapitán Phillips hodně přesný a zdá se, že reality se držel hodně blízko. A za to tleskám.

Realitu se režisér snažil přiblížit prací s kamerou - ta je často roztřesená a spousta záběrů působí jako kdyby vypadla z nějakého dokumentu. Na začátku filmu tímhle stylem paralelně sledujeme chystání se na plavbu jak americké posádky, tak somálských pirátů. Výborné.
I celá první polovina filmu je výborná - sledování života na Maersk Alabama, chystání se pirátů na únos a i únos samotný. V okamžiku, kdy piráti vniknou na loď by se atmosféra dala krájet. Včera jsem se dokonce dočetla, že režisér Greengrass držel představitele pirátů od zbytku herců, aby byl pak ten šok při přepadení o to větší. Upřímně, mě by z toho asi kleplo, protože celá ta somálská banda byla řádně děsivá. Jak vizáží, tak i svojí nekoordinovaností, zmateností, nejspíš i blbostí, ale i u toho zvládli zběsile mávat ve vzduchu nabitým AK-47. Brrrr. Anyway, dokud jsou piráti i posádka všichni na Maersk Alabama a snaží se o přežití a přechytračení druhé strany, funguje to dobře. Jenže ouha. Zhruba v polovině se film zlomí, změní lokaci a oseká se trochu i osazenstvo. A tahle část filmu je neuvěřitelně zdlouhavá a působí spíš jako přehlídka US Navy a superdrsných amerických jednotek. Piráti jsou pořád stejně "nemožní" - krom již zmíněného zběsilého mávání zbraněmi neustále opakovali, že na ně nemá nikdo zkoušet žádné fígle. No tricks, Irish! Ale přesto na spoustu úplně blbých fíglů skočí. Což už je pak tak trochu otravné a modlíte se k US Navy, aby už s tím vším proboha skoncovala.
A když divák přečká tohle, dočká se v cca předposlední scéně té správné emocionální bomby, kvůli které to stojí vydržet.

Tom Hanks v roli Kapitána Phillipse byl standardně dobrý. Zvlášť v té předposlední scéně. Mě ale nejvíc zaujali ti somálští piráti. Z toho, co jsem vyzkoumala na internetu, snad ani žádný z té čtveřice není herec. Ale jak už jsem zmínila výše, byli fakt děsiví. Zvlášť pirátský lídr Muse - takhle nějak si představuju Somálce! (dodatečně jsem zjistila, že to je doopravdický Somálec - vlastně celá pirátská grupa jsou Somálci). Vychrtlej, příšerný zuby, vošklivej, divoce koulí vypouklýma očima.  Nechtěla bych ho potkat v noci v parku nebo tak něco. Fakt ne. V traileru je ta jejich děsivost sotva poloviční. Takže co se castingu týče, dobrá práce!


Film mě donutil si potom doma hledat další informace o případu, sjíždět videa o záchraně kapitána na YouTube. Je to všechno hrozně zajímavé - jak film, tak i hrabání se v té samotné realitě víc do hloubky. Tady je doporučení, jestli na to jít do kina, poměrně jednoduché - jděte.

neděle 17. listopadu 2013

Vlhká místa (Feuchtgebiete) - 40%

Film s podtitulem "O čem holky nemluví". Nejspíš proto, že ty věci ve skutečnosti spousta lidí nechce vůbec vědět.


Film je německý a vznikl na motivy stejnojmenné knihy Charlotte Rocheové, která (ta kniha) je celosvětovým bestsellerem a prý se hodně prodávala i u nás (tady mi něco evidentně uniklo, protože jsem o té knize neměla ani tušení). Podle knihy dokonce u západních sousedů vznikla i divadelní hra. Zkrátka populární dílo, a to zvlášť díky dosti provokativnímu obsahu - to už si člověk asi dokáže vyvodit i z názvu.
V životopise autorky mě zaujala jedna věc - objížděla Německo s předčítáním svojí dizertace s názvem "Zranění penisu způsobená masturbací s vysavači". Aha! Zdá se, že Rocheová má nějaké zatížení na sebepoškozování pohlavních orgánů a spol., protože ve Vlhkých místech je jedním z hlavních bodů zápletky nehoda hlavní hrdinky Helen při holení intimních míst. A to takové nehody, že jí to musí v nemocnici operovat. Oh God. A během pobytu v nemocnici vypravuje historky ze svého života a osvětluje svůj přístup k hygieně (což je spíš nepřístup).
Dalším znakem, kam tenhle film směřuje bylo, že jako první slovo filmu zaznělo "hemeroidy".

Jestli tušíte, že film směřuje stejným směrem jako německé komedie ze serie Holky to chtěj taky, tak jste vedle jak ta jedle. Film se totiž krom humoru snaží hrát i na jakési hlubší poselství a nejspíš se nám snaží říct, že myšlenkové pochody hlavní hrdinky vychází z toho, že se nesmířila s rozvodem rodičů a její hlavní cíl je, aby byli rodiče opět spolu. A tahle zápletka pro mě dost pokulhávala a nedávala moc smysl. Podobně na tom byla zápletka, kde se Helen sbližuje s nemocničním ošetřovatelem, kdy jsem spíš nabyla dojmu, že je mu prasátko Helen čím dál tím víc protivná, ale byla jsem trochu vyvedená z omylu. Další věcí je, že hlavní hrdinka je dost často mimo/na drogách/tělních tekutinách, a pak u některých scén není úplně jasné, jestli to jsou jen její halušky nebo skutečnost. Takže z toho všeho ve výsledku zbyde jen hromada nechuťáren sestříhaných do filmu.

Nechuťárny. To je tedy hlavní téma filmu! Snaha šokovat, někdy až dost prvoplánově. Historky, které Helen vypráví, jsou převážně o sexu, tělních tekutinách a svérázném přístupu k hygieně, hlavně té intimní. Ve Vlhkých místech uvidíte spoustu prsou, penisů, bobrů, masturbací, ejakulací atd. ALE! neuvidíte žádný sex. Jako fakt. Jen ten na samopohon, mockrát, a to pomocí různých předmětů (zeleninový test...). Já snesu docela hodně, takže vyloženě šokovaná nejsem, spíš se ptám proč (protože šokovat, no jo).
Jestli mi něco sem tam probleskne hlavou, tak je to scéna, kdy se Helen a její nejlepší kamarádka rozhodnou stát pokrevními sestrami. Neortodoxní metodou. Která skončí grilovacími kleštěmi. Pak ještě scéna, kdy 4 muži ejakulují nad špenátovou pizzou za tónů valčíku Na krásném modrém Dunaji (to bylo fakt vtipný, ale pizzu si teď asi stejně nějakou dobu neobjednám). Holení s čelovkou.

Pokud nemáte vyloženě labilní žaludek, tak se u filmu určitě párkrát zasmějete. Ale nejsem si moc jistá, že by to  někdo chtěl vidět znovu.

P.S. pokud jste si v hlavě hned spojili německý film + nechuťárny s fekal pornem, tak i toho se tam v soft soft verzi dočkáte.

středa 13. listopadu 2013

Insidious 2 (Insidous: Chapter 2) - 30%

Pokud vaše blízké posedne zlý duch, umlaťte ducha jeho ještě zlejší matky houpacím koněm. Problem solved.

Že bude mít hororovka Insidious pokračování bylo jasné stejně tak, jako že po listopadu přijde prosinec. Film vzbudil poměrně nadšené ohlasy. Já už tak nadšená nebyla, ale v zásadě jsem taky neměla nic proti. Taková standardní duchařina. Takhle jsem se o tom zmínila na své fb zdi(pokud jste jedničku neviděli, tak tu máme trochu spoilery):


Tak v pokračování Patrick Wilson kalhoty nosil (krom recyklace záběrů z jedničky, kde zrovna má jen ty trenky). 

Tentokrát ovšem duchem posedlý nebyl syn, nýbrž sám Patrick Wilson - což už jasně vyplývalo z konce prvního filmu. Takže sledujeme, jak se zlými duchy bojuje jeho manželka, matka a dva "oh so funny gay" ghosts busters, se kterými jsme se už taky setkali předtím, hodný duch paní zabité na konci prvního dílu + nový ghost buster.

Toliko k ději. Pokud čekáte nějaké zásadní rozuzlení nebo policejní vyšetřování ohledně vraždy z konce prvního Insidious, tak to ze začátku vypadá, že se možná i dočkáte. Ale nedočkáte. Scénáristé to celkem odbudou, abychom se mohli věnovat nahánění dalších úchylných nemrtvých bytostí. A ty nemrtvé bytosti nejsou vůbec děsivé! Celý film vlastně není moc děsivý... Ze začátku si to drží nějakou hladinu děsu a lekaček, zvlášť když (opět) strachem pološílená Rose Byrne pobíhá po domě, kde samo od sebe hraje piano a dětská chodítka a duchové jí (opět) prostřednictvím elektronické chůvičky působí děsy. A pak se to celé zvrtne. Zvlášť když na scénu nastoupí již zmiňovaní ghost gay busters, kteří se SNAŽÍ DĚLAT HUMOR. A to myslím smrtelně vážně. Když pikosekundu po scéně, která má člověka vyděsit k smrti, začne někdo cpát snahu o humor, tak to působí.. dost nesourodě, divně a člověk se přestane bát. V čistokrevné komedii nebo spíš parodii o vymítání duchů by to dávalo smysl, ale tady teda ne.

A to mám ještě horší zprávy - krom toho humoru, který tam je naschvál, je tam bohužel i dost scén, které jsou k smíchu dost omylem. Patří k nim i ty, kde se Patrick Wilson snaží do kamery hodit svůj evil face. Na projekci, kde jsem byla, byl sál skoro celý zaplněný a lidi smíchy skoro padali ze sedaček. To samé při dramatických chvílích, kdy (spoiler) se Patrick snaží dostihnout Rose a udělat s ní krátký proces, dojde k bitce v kuchyni, kde se ho ona snaží utlouct rendlíkem... (potom ho ještě bije kladivem do hlavy, ale bez efektu. Wilson je evidentně tvrdá palice!).

Vyzdvihnout ale musím provázanost s prvním dílem, kde do sebe některé scény pak hezky zapadnou. Některé.

Jsem z toho celkově trochu na rozpacích - kdyby se mě někdo zeptal, jestli se na Insidious 2 podívat, tak nevím, jestli říct, že ne, protože je to blbý, nebo ano, protože je to tak blbý, až je to vtipný.

Závěrem opět díky ČSFD za projekci.

pondělí 11. listopadu 2013

Arthur. James Arthur. A v Praze!

James Arthur přijede 2.března 2014 koncertovat do Prahy. A pro mě je to jedna ze zpráv dnešního dne.

Protože nemám televizi a rádio taky neposlouchám, tak netuším, jestli o něm něco do naší kotliny přes moře z UK něco řádně došlo. První single/cover Impossible byl celkem hitovkou na Slovenskou, takže se dá očekávat, že minimálně tohle sem proniklo.
Impossible je song, se kterým se Jamesovi podařilo vyhrát 9.serii britského X Factoru a v UK s ním trhal rekordy. A není se čemu divit, protože jsem jeho cestu X Factorem sledovala a strašně mu držela palce - takový talent a hlas se jen tak nevidí. Buď jak buď, Impossible je pořád jenom cover písničky od zpěvačky Shontelle, to pravé vzrůšo přišlo až minulý týden, kdy James vydal svojí první sólovou desku, plnou autorské tvorby, jednoduše pojmenovanou James Arthur. A je fakt super!

Na tohle CD jsem se těšila jak na Vánoce - James není v autorské tvorbě žádný amatér, píše, skládá a hraje už celkem dlouho, takže se internety hemží písničkami z doby před X Factorem. A když jsem se tím vším postupně probírala, fakt jsem nechápala, proč si ho nikdo pořádně nevšiml už dřív. Protože všechny ty věci mají hlavu, patu a hlavně duši. Někdy dost temnou - jak už to tak bývá, a James patří k těm umělcům co čerpají z těžkých chvilek, dětství, depresí, myšlenek na sebevraždu, rozchodů, dob kdy byl regulérním bezdomovcem a tak podobně. Někdy to není žádný čajíček. Ale pořád setsakramentsky příjemný zážitek.
Za všechny jedna z mých oblíbených "oldies" - Faded. Kde se tak nějak objevuje všechno, co jsem popsala výše("Yeah, it's just too much now that I'm all grown up - I've been dragged through the dirt, now I should be blowing up - Still I'm blowing, yeah I'm blowing - And still I don't know where the hell I should be going - So I guess it's just live like this til my mind goes snap - No love, no drug could ever fill this gap - Yeah I live for the high until it all floods back - Like the tears of the years that I can't get back").


A když vyšel na konci října první single z nové desky You're Nobody 'Till Somebody Loves You, docela mi spadla čelist, protože něco takovýho jsem nečekala, ale má to teda výborný feeling a rytmus a je to fakt skvělý. Nekecám!


Ale jestli mě něco z toho CD posadilo na zadek, tak to je New Tattoo. Protože to má, krom teda toho feelingu, i báječný lyrics.
I wear you like a new tattoo
The design, the desire, I don't wanna remove
You're the kind of thing that I could love forever


Závěrem ještě dodám vyškolení emérické adolescentní polonahé rebelky Miley Cyrus coverem její Wrecking Ball(ne, nikdo se tam nahej na kouli nehoupe).
A já jdu čekat na lístky a odškrtávat na března! (btw. má James v den pražského koncertu 26. narozeniny. Epic.)

úterý 29. října 2013

Apokalypsa v Holywoodu (This Is the End) - 70%

Partička herců (Seth Rogen, Jay Baruchel, James Franco, Danny McBride, Jonah Hill, Craig Robinson a další) hraje sama sebe a dobře se u toho baví. I když se otevřou brány pekelné a Hollywood je v plamenech.

Apokalypsa v Holywoodu si nehraje na nic, co není. Banda prdloušů v čele se Sethem Rogenem si udělala film. Překvapivě prdloušskej. Se spoustou narážek na jejich předchozí filmy. Herci si sami ze sebe dělají srandu. Výborná camea další herců a celebrit (Channing Tatum & Michael Cera, haha!). Nekorektní humor. Obří satanské penisy.

Většinou je to opravdu dost vtipné, někdy trochu míň, sem tam dokonce i trochu přes čáru, ale film přesto pořád šlape. Není to nic, z čeho se jeden okamžitě posadí na zadek. Spíš bych to viděla jako takový party film - popíjí se u toho, tudíž zábavnost=level up a když nějaký ten kousek děje uteče, vlastně se nic nestane. Nedá se totiž říct, že by Apokalypsa v Holywoodu měla vyloženě nějaký děj nebo promakaný scénář. Spíš by se to dalo popsat jako spousta scének sestříhaných tak, aby aspoň trochu dávaly pohromadě smysl a dospělo to do nějakého konce. Ale jak už jsem psala výše, v tomhle případě je to vlastně jedno. Tady jde prostě o kopec nekorektní zábavy, kterou ovšem nemusí každý schroupat - upřímně si myslím, že tenhle film nadchne spíš pánské publikum než dámské (to, že já jsem docela nadšená, bych v tomhle ohledu nebrala jako směrodatné;).
Pokud se vám líbil třeba Princ a Pruďas, Travička Zelená(ve filmu se dočkáte traileru na pokračování, haha) či Tropická bouře, tak si myslím, že Apokalypsa v Holywoodu nebude krokem vedle.

Btw. poslední scéna mě zlomila a tímto se omlouvám spolusedícím kinařům za svůj téměř neovladatelný záchvat smíchu. Backstreet's back, alright!

A taky díky ČSFD za další podařenou projekci.

středa 23. října 2013

Plán útěku (Escape Plan) - 65%

Dědoušové Sly a Arnold ještě nepatří do starého železa!

Ale to už koneckonců od Expendables všichni víme. Ovšem POZOR! Plán útěku nejsou Expendables ani zdaleka. Taky to není žádný akční nářez.


Takže jestli někdo očekává Arnolda a Slye jak to někde kosí s raketometem v ruce, tak je vedle jak ta jedle. Jestli něco uvidíte, tak Arnolda a Slye, jak se snaží vyjebat (pardon my french) s Jamesem Caviezelem a naopak. Protože Arnold a Sly jsou zavření ve vězení, kterému James šéfuje za asistence evil poskoka a dozorce Vinnie Jonese. Sly se útěky z vězení živí a Arnoldovi se za katrem do konce života tvrdnout nechce (jednoduše řečeno).

Místo akčního nářezu divák tedy dostane thriller o přemýšlivém mistru útěků Stallonem a rozverným Schwarzenegerem. Což může být trochu problém - expectations narazí na reality a divák je tak nějak zmaten. I přesto si myslím, že si film může každý dost užít. Není to nic, co byste si pamatovali za další týden, ale jako odpočinková záležitost pro páteční večer se to hodí. A pokud máte rádi tyhle staré pardály z osmdesátkových akčních filmů, tak až Arnold vezme na konci filmu do ruky konečně kulomet, roztečete se blahem :) Plus, když jsme u toho Arnolda, tak se mi asi nejvíc vryla do paměti scéna, kde předvádí cosi na způsob hysterického záchvatu, vše komplet v němčině. Takhle asi ještě nikdy nehrál! :)

Mluvím pořád jen o Arnoldovi a na Slye zapomínám - evidentně mě jeho výkon tolik nechytnul. Je to prostě klasický Stallone, drsnej jak smirgl, s hlasem jak ze studně a hláškama suchýma jak Sahara. Takže vlastně žádné překvapení, všechno při starém.

Režisér Mikael Håfström pro mě byl trochu neznámý, než jsem si vyjela jeho režijní filmografii a jeho posledním filmem před Plánem útěku byl Obřad (The Rite), který jsem viděla. Ha! Když si to přeberu, z obou těchto filmů mám dost podobný pocit - dobrý, ale snadno zapomenutelný.

pondělí 21. října 2013

Vzkaz prezidentovi - f*** off

Hned ráno při projíždení internetu a zjišťování, co se děje ve světe, mně do očí praštila článek o novém husarském kousku Davida Černého. Opět nahlas (velmi) sdělil světu to, co si většina z nás myslí. Bravo.
Takže jsem se odpoledne vydala se na tu taškařici podívat na vlastní oči a při té příležitosti toho trochu nafotit. A bylo to docela plodné. Sic mi moc nepřálo světlo, takže jsem fotky dávala finálně do kupy v iPhoto pomocí všelijakých šoupátek.
Nejsem žádný fotograf a to, co obvykle vyblejsknu, je telefonem - vlastním stařičký iPhone 4 a od té doby co ho mám jsem klasický foťák do ruky pořádně nevzala. Když jsem byla letos v únoru na výletě v Oxfordu, vzala jsem ho s sebou, ale stejně byl ten mobil nějak víc po ruce a musím se přiznat, že se mi fotky z iP nakonec i líbily víc.
Anyway.

K fakáči jsem se blížila od Mánesa (počasí nám dneska přálo, ideální alespoň na krátkou procházku) a když jsem spatřila ten menší dav na Mostě Legií, bylo mi jasné, že jsem víceméně u cíle. Jop.


Hned první pohled mě upřímně rozesmál. Je to prostě trefné. A vysmátých lidí kolem mě bylo víc než dost. Všichni vytahovali foťáky a bavili se. Ať už Češi nebo cizinci.

Výborné je, že se k fakáčovi dá dostat dost blízko - kousek po nábreží se dá sejít dolů, kotví tam výletní lodě a je tam hospůdka. Nevím, jak to tam žije běžně, ale dneska to tam žilo dost :)



Při focení jsem vyslechla dvě slečny u pivka, které řešily, že tentokrát už to David Černý přehnal. Bitches, please. Naopak :)

Fakáč v některých lidech dokonce vzbuzoval i nějaké to romantické chvění.


A jiné zase to zase nevzrušilo víc, než normálně. I když panu rybáři asi muselo lézt na nervy, že mu tam pořád někdo courá.


Ještě na mostě mě pobavila skupinka Japonců, kteří se fotili s fakáčem a Hradem jako pozadím. Ale to jsem ještě nevěděla, co uvidím dole. Prostě klasické rodinné foto z výletu, neasi. Hlavně se nezapomenout pochlubit babičce.


Závěrem: fakáč je výbornej, vtipnej a všeříkající. Doporučuju udělat si procházku a jít se na něj mrknout.
A kdyby někdo chtěl mrknout na víc mých fotek, tak může tady.

neděle 20. října 2013

Zmizení (Prisoners) - 80%

Konečně!
Po poslouchání chvalozpěvů na tenhle film jsem se dneska (resp. v sobotu:) konečně dostala k tomu, abych na tenhle kousek zašla do kina. Očekávání bylo velké - moje mamka zhlédla Zmizení ve středu a byla hrozně nadšená. Obvykle se v tomhle shodneme, takže jsem byla natěšená jak malé děcko.

A očekávání se splnila do puntíku. Jo!

Trailer jsem viděla někdy dávno na ITV 1 v reklamním bloku při X Factoru a jediné co mi z toho utkvělo v hlavě byli hlavní představitelé (Hugh Jackman jako otec jedné ze ztracených holčiček a Jake Gyllenhaal jako policejní vyšetřovatel), a že se tam hledají zatoulané děti.
Což je tedy hodně ve zkratce a navíc trochu nepřesné, neboť děcka nejsou tak úplně zatoulaná, ale unesená a jejich hledání se postupem času zamotává a objevují se na scéně nové a nové bizarní záležitosti, podezřelí a tak vůbec.

Zmizení je rozhodně typ filmu, který prostě můžu. Atmosféra byla řádně ponurá (sychravý podzim, odporný déšť či spíše pěkněj chcanec. Pořád) a některé scény ne uplně pro slabé povahy. Jak se to asi líbilo té těhotné paní sedící cca dvě řady přede mnou, chm.... ne, neporodila z toho, takže asi dobrý. Ale věřím, že přítomné rodičovstvo po filmu svištělo domů zkontrolovat, jestli mají své potomky stále v plném počtu.

Nechce se mi z děje prozrazovat moc - tady platí dvojnásob, že čím míň toho člověk ví, tím líp. Tím, že jsem byla připravená na několik nečekaných twistů ve vyšetřování, jsem zapojila všechny dostupné mozkové závity (které byly schopné po 7 hodinách strávených ve škole ještě pracovat) a byla maximálně odhodlaná tomu všemu přijít na kloub. Byla to zábava, skládala jsem si kousky dohromady hezky jeden po druhém. Ne že bych se chtěla chlubit (no dobrá, chci), ale poměrně brzo v první půlce filmu jsem vytipovala, kdo je únosce a MĚLA JSEM PRAVDU! You can call me Sherlock. Ráda sleduju detektivky a ještě radši se snažím dopátrat, že vrahem byl zahradník. Takže Zmizení mi uteklo hodně rychle, pořád bylo na co se dívat, nad čím přemýšlet, něco prožívat. Tak by to mělo být.

Z hereckých výkonů za sebe musím vypíchnout Jakea Gyllenhaala jako detektiva Lokiho. Detektiv Loki. Už jen to jméno. Loki. How cool is that?! Ohromně cool. Detektiv je tajemný jako hrad v Karpatech a má tik v oku. Trochu soukromého pozorování - v některých chvilkách mi přišel jako Alex Turner look-alike. A když začne ztrácet trochu půdy pod nohama.... joo, dobrý. Beru ho domů, i s tím zatraceným tikem. Hugh Jackman jako zdrcený otec byl taky výborný. Zrovna v tomhle případě jsme se s mamkou názorově trochu rozešly - mě víc zaujala postava, kterou hrál Gyllenhaal, jí zase Jackmanův táta. Asi jsme šla každá po svojí věkové kategorii :)

Film režírovat Denis Villeneuve a tohle byl první film, který jsem od něj viděla. Odteď si to jméno budu pamatovat a jeho filmy házím na seznam toho, na co se v budoucnu podívat (na ČSFD má všechno v červeným a to jsem snad zatím viděla jen u Christophera Nolana).
A nesmím zapomenout zmínit kameru Rogera Deakinse. Upřímně, co se kamery ve filmech týče, stačí říct Roger Deakins a víte, že to bude SUPER. O kulervoucí záběry není nouze.

Zmizení je přesně ten film, na který bych zašla do kina klidně ještě minimálně jednou. Určitě bych tam našla ještě pár dalších věcí, které mi při prvním zhlédnutí unikly a znovu nadšeně nasála atmosféru, kterou film má.