čtvrtek 28. listopadu 2013

Maturita - 10%

Týnejdžerská komedie z kuchyně Tomáše Magnuska (bez komentáře) a Tomáše Houšky (scénáristy Gymplu, který jsem neviděla) z prostředí střední školy. Jo, je to zhruba takovej průser, jako jsme všichni čekali.



Po patnácti letech jsem vytáhla svojí mámu do kina na český film. A zrovna na tohle. Pro tento zážitek jsme jely do 30 kilometrů vzdáleného města a musela jsem to cálovat za nás obě jako bolestné. Tomu se říká obětovat se pro český filmový průmysl, svůj růžový blogísek a Maturity chtivé tepláky.
Uvaděčky ve stařičkém kině byly evidentně v šoku, že někdo přišel a nemají tak o půldruhé hodiny kratší šichtu. Jo, umíme jedněm zkazit večer! Takže soukromé rodinné promítání. Upřímně, tohle jsme fakt nečekaly. Jedna z uvaděček chodila v průběhu filmu do sálu kontrolovat, jestli tam pořád ještě jsme...

Dneska máme vyprodáno.......
Bohužel pro onu slečnu jsme zůstaly a vydržely statečně až do konce. I přes občasný záchvat smíchu to bylo utrpení. A záchvaty smíchu byly hlavně proto, že děj na plátně byl ultimátně dementní. Rozepisovat se o ději je nošení dříví do lesa. Je to komedie pro mládež, která vypadá jako kdyby někdo spojil Kameňák (libovolný) a Snowboarďáky. Puboši občas hovoří ve vtipech, mezitím se snaží nahackovat do systému ministerstva, stáhnout si tam maturitní otázky a u toho hovoří ve vtipech, občas spolu souloží a potom hovoří ve vtipech. Pokud nehovoří ve vtipech, snaží se o reálné znějící dialogy, které působí přirozeně asi jako prsa Lolo Ferrari. Z první poloviny tak rozhovory  mezi postavami znějí kreténsky vinou toho, jak špatně jsou zahrané, z druhé poloviny zase tím, jak špatně jsou napsané.
Pokud doufáte, že se autoři ztrapní svojí neznalostí při scénách hackování se do ministerského serveru, tak bohužel. Dvakrát se tam řekne SQL a JavaScript, párkrát server a tím veškeré hovory o počítačích končí. Jak teda hlavní hrdinové dokázali to, co dokázali nikdo neví a ve filmu se to ani nijak nevysvětlí. A takový věci se tam dějou pořád. Nevysvětlených a nevysvětlitelných úkazů je tam požehnaně.

Když jsme u hlavních hrdinů - film Maturita je plný stereotypů. A hrozně si v tom libuje. Partičku puberťáků tak tvoří geek, jeho steampunková geeky kočena, blbá blondýna, tupý chlapec z bohaté rodiny, tupé děvče, co věří v okultní vědy. Správňácká učitelka (goth), správnácký učitel, nesprávňácký ředitel školy (Bastardi all over again), kreténský ministr školství, který spí se všema svýma modelkoidníma sekretářkama, krávy státní úřednice etc.... Pak je tam další hromada postav, které jsou naprosto zbytečné, ale točí se kolem nich některé podzápletky. Které buď nejsou ukončené logicky, nebo vůbec. Někdy ani nevíme, proč se tam některé postavy zjevily, něco udělaly a pak zase zmizely. S hlavní dějou linkou to obvykle nemělo společného NIC.
Hlavní geek, aby vypadal jako ultimátně ultimátní geek, si doma staví ve volných chvílích kopy elektronických zařízení, včetně chytrého robota (který vypadá trochu jako R2D2, ale chová se se jako C3PO). Mladý Skywalker hadr. I lol'd.
A pro zajímavost, v jedné z vedlejších rolí se objevila advokátka Klára Samková (zastupuje např. Tomia Okamuru, haha). Jinak herci celkově tragedie, jakžtakž tam hraje jen David Steigerwald aka správňácký učitel.
P.S. ne, blbá blondýna neukáže prsa. Nikdo tam vlastně pořádně neukáže prsa.

Okultistka, bohatý chlapec a blbá blondýna

Absolutně tristní záležitostí na celém filmu je kamera a střih. Něco tak tragickýho jsem už dlouho neviděla. Kvalita mizerná, svícení ještě horší (pokud herci nejsou vysolárkovaní, vypadají jako upíři - nejvíc asi ministr školství, ale třeba je to chytře a humorně nastavené zrcadlo a já to jenom nepoznala). Barvy totálně vyblité, nebe většinou přepálené (žádná modrá, svítivě bílá stačí), o filtrech asi nikdy ve štábu neslyšeli.

"Uděláme to jako v Kal of důty!" (přesná citace z filmu)

Takže krom plytkého, plochého a téměř nijakého děje, nesympatických a pitomých postav, je to ještě natočené pomalu hůř, jak nějaké home video. Prostě všechno špatně.
Je to sice tak blbý, až je to vtipný, ale není to až zas tak vtipný, aby se vyplatilo dávat za to nějakých 180 Kč někde v multiplexu. Protože už po cestě domů z kina si člověk nepamatuje proč a čemu se vlastně smál. Zůstane už jen vzpomínka typu "jo, to byl opravdu hodně debilní film".
A moje máma se dalších 20 let do kina na český film nepodívá.

středa 27. listopadu 2013

Thor: Temný svět (Thor: The Dark World) - 80%

Thor: Temný svět je další film z řady Marvelovek, pokračování prvního Thora a dějově i prvních Avengers.


Jsem velká fanynka Marvelovek, Avengers bych mohla sledovat pořád dokola a Thor rozhodně patří k mým oblíbenějším postavám. Takže tady skoro není co řešit. Plus ještě zbožňuju memes s Thorem. Těch není nikdy dost!
Takže tenhle post bude hodně stručný a hodně obrázkový.


Dobrou zprávou je, že Thor: Temný svět je ještě o fous lepší, než první Thor. Chris Hemsworth vypadá snad ještě líp než kdy předtím (Th'oreál Asgard evidentně funguje), Natalie Portman není tak příšerně otravná, Kat Dennings je pořád stejně boží (na kanále CBS teď běží už třetí řada seriálu 2 Broke Girls, kde hraje jednu z hlavních rolí a hláškuje tam ještě o 200% vtipněji + pro pány/milovníky bujných dekoltů - kolem toho jejího se točí spousta vtípků a dvojsmyslů) a pro starší a pokročilé fanyny je tu Tom Hiddleston, který opět nezklamal. So far so good.

U těchto superhrdinských filmů pokládám za zbytečné se nějak zásadně rozepisovat o ději - hlavní hrdina potřebuje porazit hlavního zlouna, zachránit svět/vesmír/svou životní lásku/rodinu/světový mír. Pak už jde jen o kvality hlavního zlouna. Ten ve druhém Thorovi není zas tak zajímavý, ale vyloženě bezzubý a kreténský taky není.
Jak už jsem zmínila, životní láska (a že ty bývají v takových filmech vskutku nejotravnější postavy a obvykle mám chuť je umlátit židlí) není tak na zabití.
Akční scény jsou přehlednější než v jedničce, atmosféra taky lepší a vtipy.. no, vtipnější. Částečně taky proto, že Stellan Skarsgard went mad!

Jediný menší problém nastal (pro mě trochu překvapivě) při scénách v Asgardu. Jak se mi Asgard v prvním Thorovi hrozně moc líbil, tak ve dvojce jsem měla pocit, že se dívám na Star Wars - kdyby mi někdo řekl, že se Natalie Portman právě prochází po Naboo, tak mu to bez problémů uvěřím. A když došlo na scénu, kde byla jisté postavě useknuta ruka, SW vesmír se zacyklil. Už je prostě těžké natočit něco, co by nepřipomínalo něco jiného. Ještě když se recyklují herci.


Je to, zkrátka a jednoduše další z řady. Z té lepší. Fanoušci budou určitě nadšení a dobrá zpráva z konce titulků je, že Thor will be back. (Surprise!!)


A tuto obrázkovou přehlídku uzavřu jedním kouskem ze své vlastní Thor-fandom kuchyně.

Amna, Goddess of Thunder
Teď se zbývá jen těšit na další Marvelovku, Captain America: Winter Soldier (do češtiny přeloženo jako Návrat prvního Avengera...), která by do našich končin měla dorazit v dubnu příštího roku. Juch!

pondělí 25. listopadu 2013

Odvážným Palcem na Radiu 1 - 100%

Projekt Srdcerváči, který pomáhá vytvářet pracovní místa pro osoby se zdravotním postižením, je celkem netradiční verzí charitativní akce. V katalogu Srdcerváčů se dají najít zajímavé zážitky a dárky, kterými můžete udělat radost svým blízkým a ještě navíc podpořit dobrou věc.
Jedním z takových zážitků v katalogu Srdcerváčů byla možnost stát se je jeden (tý)den Odvážným Palcem na Radiu 1 - což kromě živého vysílání zahrnovalo i návštěvu novinářských projekcí aktuálních filmů. Možnost, která mě nadchla, a jako fanyna Palců a filmů jsem samozřejmě zatoužila si něco takového vyzkoušet. A protože mám báječnou maminku, tak mě k 25.narozeninám tímhle zážitkem obdarovala. A bylo to něco, na co jen tak nezapomenu.

Srdcerváči mamku nadchli a zážitkem od nich byl obdarovaný i můj mladší bratr - ten se v lednu chystá do České televize, kde se podívá jak se vytváří sportovní zpravodajství. Takže jsme oba dostali  šanci splnit si naše sny a podívat se pod pokličku věcem, které nás zajímají a baví.
Katalog je plný zajímavých věcí a zážitků, které mohou někomu udělat radost - dokonce byla i možnost pronajmout si Bio Oko. A kdo by nechtěl mít kino sám pro sebe? :)
Katalog zavírá tuto sobotu 30.listopadu, takže je ještě šance sehnat hezký vánoční dárek.

V rámci mého palcování mě čekaly projekce 4 filmů od 4 různých distribučních společností ve 4 různých kinech. Uf. Všechny projekce proběhly v rámci jednoho týdne a každá probíhala trochu jinak, takže i z toho jsem si odnesla kotel zážitků.
Jako první mě čekala projekce Kapitána Phillipse v CineStar na Andělu (kde mě můžete potkat poměrně často, to je prostě "moje" kino). Šla jsem tam trochu vyjukaná a bez konkrétní představy, jak takové novinářské projekce probíhají. K vyjukání samozřejmě nebyl důvod a nic překvapivého mě nečekalo, člověk jde prostě do kina s tím rozdílem, že místo vstupenek tu funguje něco jako guestlisty (a někdy ani to ne, ale většinou se v tomhle okruhu lidé znají od vidění). V kinosále jsem se hned iniciativně seznámila s ostřílenými palcovníky Frantou (a Albertem) a Ivčou - v rámci oboustranné výhodnosti, že jsme na sebe pak ve studiu nekoukali jak trubky. S Frantou jsem pak absolvovala i všechny zbývající filmové projekce, Ivča vynechala jen Vlhká Místa. V jeden den byly dokonce dvě projekce naráz - dopoledne nové Hunger Games a odpoledne Bella Mia. Což bylo vlastně stejně náročné jako strávit těch 8+ hodin někde v kanclu. Dolezla jsem večer domů a měla pocit, jak kdyby se mě někdo snažil umlátil. Krávou. Ale donutila jsem se ještě ten den sepsat sem na blog Hunger Games a druhý den Bella Miu, abych šla do studia s tím, že mám všechno sepsáno, hotovo, v hlavě srovnáno a zvládnu o tom mluvit. Protože hlavní úkol do studia pro mě byl se nezaseknout a nezpůsobit trapné ticho. Kdybych mlela blbosti, tak to přežiju spíš.

Takhle zpětně musím říct, že jsem se svým výkonem spokojená. A překvapená, že jsem nakonec nebyla vůbec nervozní! Protože když jsem byla na cestě do studia, byla jsem celkem vyklepaná.
Jako prvního jsem potkala kameramana Lukáše, který mě dost uklidnil, co se té nervozity týče. Ale ve chvíli, kdy přišel Saša a Lukášovi řekl, že bude dneska mluvit taky do mikrofonu, se role obrátily a nakonec jsem ještě uklidňovala já. Takže to byl večer velkých premiér, ale oba jsme to zvládli parádně :) Totální uklidňovák nastal, když dorazili Franta s Ivčou, protože už jsem je znala. Všichni byli naprosto skvělí, takže jsem se fakt necítila moc nervně, atmosféra byla super a ještě před začátkem vysílání jsme s Františkem bavili zbytek party historkou o tom, že jsem ten den zjistila, že jeden můj známý mu souložil na terase.
Že mluvím živě do éteru mi vlastně po celou dobu ani nedošlo - byl to prostě pokec o filmech. 
z FB Radia 1
Prostě výborný zážitek, který jsem si užila na maximum. Potkala jsem nové fajn lidi, viděla nové fajn věci (a Vlhká místa tím rozhodně nemyslím).
Obrovský dík patří Srdcerváčům, Radiu 1 a hlavně Sašovi, který s tím měl dost práce a asi i dost starostí (představte si tu chvíli, kdy máte zodpovědnost za nějaké živé vysílání a nevíte, kdo nebo co vám tam přijde vykládat moudra). Díky i zbytku celé party z Palců, že mě vzali na ten jeden večer mezi sebe a byli na mě hodní ;) Díky Lukášovi za video verzi, kterou najdete tady na muvi.cz. Samozřejmě ještě jednou díky mamince, bez které by se to celé neudálo. Pak patří dík taky všem kamarádům a známým, co si zapli radio a poslouchali, plus i všem, co mi napsali nebo někde utrousili nějaký komentář, protože se ke mně dostaly celkem pěkné ohlasy a to mi udělalo velkou radost.

A závěrem díky všem, co si našli cestu sem na blog, protože když jsem po vysílání otevřela statistiky z google analytics, tak to se mnou málem seklo. A od té doby valím oči skoro každý den. Dokázala bych si na to zvyknout, o tom žádná :)

čtvrtek 21. listopadu 2013

Bella Mia - 30%

Bella Mia je nový český film o vzpouře a útěku stáda krav volnomyšlenkářek.

Jako první si dovolím copy paste oficiálního textu distributora, který stojí za to a je v něm popsaný kompletní děj. Nuff said.

Stádo krav z menšího statku je kvůli podezření na BSE (Nemoc šílených krav) odsouzeno k utracení. Zvířata nakládané do vozů, ale vycítí blížící se hrozbu, vzbouří se a pokusí se utéct. Lidé na ně začnou pořádat hon, ale stádo pod vedením krávy Bely se ukáže být v mnoha ohledech inteligentní a prozíravé a řadu nástrah prokouknou, zneškodní, nebo prostě jim uniknou. Vzájemným soubojem o to, kdo s koho, se na obou stranách vyčerpávají síly i stoupá agresivita. Právě člověk se uchýlí k brutálnímu, nízkému a na nic se neohlížejícímu vybíjení, které už má pramálo společného s původní veterinární prevencí. Na straně druhé se však najdou i lidé opačného smýšlení, kteří mají pro krávy na útěku pochopení, sympatizují s nimi a snaží se jim pomoci. Jde totiž více o souboj člověka s narušenou konvencí řádu, než o jakékoli přímé ohrožení života člověka zvířetem či jiných zvířat. Hrdinky touží jen po jediném, po svobodném životě v přírodě, v níž jsou ale náhle nuceny se také učit žít a přežít. V přírodě, kde je nikdo nenakrmí, nepodojí, nenadopuje léky, přírodě, jíž se sami musejí přizpůsobit. Poznávají, co je to hlad, zima, strádání i bolest. Přebírají lidské rysy a nastavují nám lidem zrcadlo, kam je a není možné zajít v zahrávání si s přírodou. S postupujícím časem v nerovném souboji však zůstává jen hlavní hrdinka, vůdčí kráva Bela, která je postavena před závažné rozhodnutí volby – zachránit si holý život či za velkého rizika pokusit se zachránit vlastního potomka. Obětuje se, morálně vítězí nad námi všemi, ale je jen a jen na přírodě, zda ji nechá těžce zraněnou přežít.
Tento baladicky laděný příběh s mimořádným emocionálním nábojem a morálním apelem určitě zaujme nejen svým prostým sdělením, že lidé nejsou tady proto, aby se stali krutými pány tvorstva, ale proto, aby se naučili žít v souladu s přírodou a nikomu neubírali právo na svobodu a vlastní život.

Zní to jako pořádná legrace, leč ve skutečnosti to zas až tak třeskutě zábavné není.
Film natočil Martin Duba a krom režírování má také na triku scénář a kameru - kameraman je jeho původní povolání a za kamerou stál u spousty více či méně zajímavých projektů (Zapomenuté světlo vs. Jak se krotí krokodýli). A bylo vidět, že za kamerou sedí zkušený profík.
A tahle látka pro něj byla asi trochu srdeční záležitostí. Navíc nás hned v úvodních titulcích čeká informace, že film je natočen na motivy skutečných událostí. Jen jsem si pak nebyla jistá, jestli je ta skutečná událost víceméně přesně o tom, jak se parta krav zhruba rok schovává po lesích, nebo o tom, že krávy jsou vlastně nezávislačky, co rády utíkají z domova (na tiskovce pak bylo řečeno, že útěky krav jsou poměrně běžné, hlavní hrdinky se o něj dokonce pokoušely i během natáčení).

Bella Mia II
Kromě krav jsou ve filmu samozřejmě i lidi. Petr Forman jako farmář a majitel krav, Petr Rajchert jako trigger happy zelený mozek, co si dal za osobní cíl všechny utečené krávy postřílet stůj co stůj, Zuzana Norisová jako žena, které oba výše zmiňovaní muži nadbíhají (a máme tu krom krav další jablko sváru), Anna Fialová jako farmářova dcera, Igor Orozovič jako veterinář, co to všechno vlastně spustil a navíc przní farmářovu dceru, a Lukáš Kůrka jako farmářův syn, který má prostě jen rád krávy.
U některých postav mi byla velkou záhadou jejich motivace. V průběhu filmu se stane, že otočí o 180 stupňů a my vůbec nevíme proč! Namátkou: dcera farmářova na začátku filmu huláká na otce, že by bylo nejlepší, kdyby mu utratili všechny ty zatracené krávy, které evidentně nesnáší. O pět minut později už ale krávy miluje a snaží se jim na útěku pomáhat. Jak a proč k tomuhle myšlenkovému posunu došlo, nevíme. Jediným rozumným vysvětlením bude asi puberta. Ale ta se bohužel nedá aplikovat na zbytek obsazení. Nakonec z toho snad i nejlíp vyjdou ty krávy a farmářův syn.

Další věcí je, že krávy se ve filmu schovávají odhadem rok - jsem sice děvče z města, takže toho o krávách moc nevím, ale stejně mě zarazilo, jaký je problém najít a zneškodnit 5 krav (které na svém road tripu ještě přiberou do party býčka z jiné farmy). Tvůrci sice dávají jasně najevo, že hlavní kráva stáda, již zmiňovaná Bela, je pěkně mazaná, ale pořád je to jenom kráva. Plus teda chodily v zimě spát pořád na jedno místo a nikdo je nikdy nenašel! (ne, myšlenku, že by se měly všechny krávy postřílet nepodporuji, je to jen úvaha).
Korunu tomu pro mě nasadil konec příběhu, kdy už z toho malého kravího stádečka zbude jen Bela a její malé telátko. Dojde k nějakým dramatickým událostem. Pro připomínku, krávy utekly, protože kvůli podezření na nemoc BSE měly být utraceny. Rok se schovávaly. Po roce a těch dramatických událostech přijde veterinář Orozovič k Bele a praví, že nemocná určitě není, protože by jinak do 2 měsíců pošla. WHAT??? Oni nahánějí rok po lese krávy, které musí být zneškodněny, protože by mohly mít BSE. Což kdyby doopravdy měly, tak už hledají jen kraví mrtvolky? Nebo jsem jen blondýna, něco mi uniklo, nebo veterinář mluvil o jiné nemoci? WHAT???

Bella Mia pro mě prostě nedrží pohromadě. Čímž se trápím i s tímhle textem a už teď mu věnuju víc času, než by bylo záhodno. A výsledek je pořád takovej nijakej.
Cíl o morálním poselství mě nějak minul, film ve mně nevyvolal touhu po souznění s přírodou. Spíš přemýšlím o tom, že kdyby se film bral trochu míň vážně a udělal z toho nějaký ultimátní humor, tak by to bylo alespoň vtipný a člověk by v tom potom nehledal něco, co v tom filmu nejspíš vůbec není. Prostě mě to úplně minulo.

SPOILER:
Všechno nakonec dobře dopadne, Bela se navzdory čistému průstřelu hrudníku zvedne na všechny čtyři a odejde i s teletem do západu slunce.

středa 20. listopadu 2013

Hunger Games: Vražedná pomsta (The Hunger Games: Catching Fire) - 65%

Pokračování světového trháku o postapokalyptických USA pod vládou zlého diktátora, revoltě proti režimu a nehynoucí lásce.
V hlavních rolích opět rozkošná Jennifer Lawrence (Katniss), unylý Josh Hutcherson (Peeta), fešný Liam Hemsworth (Gale, v titulcích Hurikán - tady mi asi uniklo něco z předlohy), stará klasa Woody Harrelson (Haymitch) a ďábelský Donald Sutherland (prezident Snow). Nemůžu opomenout hvězdu vedlejších rolí Stanley Tucciho (jak se to sakra skloňuje?), který vypadá trochu jako kocour z Červeného trpaslíka a pokračuje v roli televizního moderátora. A nově hvězdnou skvadru rozšířil i Phillip Seymour Hoffman jako evil mastermind pro vymýšlení ještě zákeřnějších Her. Za mě zatím dobrý. Plus jsem byla velmi okouzlena Jenou Malone, která je zatraceně cool jako drsňačka se sekerou Johanna. Charming!



Režisér Francis Lawrence (nejsou s Jennifer Lawrence příbuzní, podobnost čistě náhodná) stojí za mým oblíbeným Constantinem, takže jsem do jeho ruku vložila velkou naději, že druhý film o Hunger Games bude lepší, než ten první (ze kterého si toho zas tak moc nepamatuju a snad jsem i někdy těsně před koncem usnula). Což se povedlo splnit, ale stejně jsem trochu na rozpacích - na zadek mě to neposadilo a námět má rozhodně velký potenciál, který vždy někde v půlce(lépe řečeno přemístěním děje do arény) prostě umře a zůstane nevyužitý. Filmu by mohl prospět drsnější rating - teď má film v USA rating PG-13. Rating R by ale bohužel znepřístupnil film 90% cílového publika, takže tady to je jasný smolík pacholík. Škoda.

Jen pro rychlé připomenutí a zorientování se v tom, co jsou Hunger Games - postapo USA jsou rozdělené na 12 districtů - každý rok se z každého districtu náhodně vylosují dívka a chlapec, kteří jsou posláni na Hry do speciálně vytvořené arény, kde bojují proti sobě na život a na smrt. Kdo zbyl jako poslední naživu, vyhrál.

Děj filmu začíná hned celkem zostra - Katniss a Peeta se po svém poněkud skandálním vítězství v posledních Hunger Games chystají objet Panem (což jsou ty postapokalyptické USA a ano, je to jako přesmyčka Babišova toustového chleba) na turné vítězů. Celá země ke Katniss (Peeta v tomhle příliš velkou roli nehraje) vzhlíží jako k symbolům, kteří ustáli svoji rebelii proti systému - nastávají nepokoje, Panem se bouří a evil prezident Snow z toho překvapivě nemá radost. Logickým plánem je se Katniss zbavit - takže pro výroční 75. Hry se v aréně utkají vítězové z předchozích ročníků, přičemž každý district losuje z těch svých. A zrovna jako na potvoru je Katniss jedinou ženskou vítězkou Her ve svém districtu. Moc jednoduchá matematika. A tak kolotoč z prvního dílu začíná zase nanovo. S tím rozdílem, že teď proti sobě v aréně budou stát celkem zkušení zabijáci (kteří jsou trestuhodně nevyužiti).

Drsní zabijáci
Dokud se děj drží kolem plánování, kutí piklí, trénování na Hry a přemýšlení, co s trýznivým osudem, film slušně šlape. Dokonce i ta romantická linie (Peeta miluje Katniss, Gale miluje Katniss, Katniss neví, koho miluje - ale před bulvárními kamerami v rámci Her předstírá, že jsou s Peetou pár). Atmosféra je celkem tíživá a co se děje na plátně není moc příjemné na pomyšlení. Děj je trochu temnější než v jedničce a všem jde o život i mimo samotné Hry. Ovšem jak se děj přesune do arény, je všechno najednou jaksi plošší. Spíš než aby se ti slibovaní trénovaní zabijáci vyřídili mezi sebou (na což jsem se naivně těšila), tak je vyřídí spíš sama příroda v aréně a okolní podmínky. Katniss a spol. bojuje s opicemi a jedovatou mlhou, spíš než s ostatními hráči. Do toho jí bzukne v hlavě a i romantická linka jde totálně do háje. Ale fanyny Twilight ságy si v tomhle ohledu přijdou na své, je to to samé pořád dokola - koho ta holka teda zatraceně miluje? A když už dojde na nějakou akci, tak ta není příliš přehledná.
Nakonec to rozsekne finální rozuzlení, které působí jako informace "celé dvě a půl hodiny jsme si z vás teď dělali šprťouchlata" a "fanyny, zamáčkněte slzu a těšte se na další díl".

Hodnocení dávám hlavně díky dobré první polovině. Asi už stárnu, nebo jsem prostě cynická potvora, ale tohle není úplně můj šálek. Film stál evidentně hodně peněz a v rámci triků apod. si na něm dali dost záležet. Jen ještě dopilovat tu arénu a bylo by to hned o třídu lepší.
Být mi o deset let míň, asi ten film žeru. Být mi o nějakých 5-7 let míň, udělám si z toho svoje guilty pleasure. Leč mladší už nejsem a ani nebudu. A mým guilty pleasure už asi navždy zůstane Kněžna Libuše.

pondělí 18. listopadu 2013

Kapitán Phillips (Captain Phillips) - 70%

Kapitán Phillips je film Paula Greengrasse na motivy skutečných událostí o únosu americké obchodní lodi Maersk Alabama somálskými piráty.
A podle hledání na internetu je Kapitán Phillips hodně přesný a zdá se, že reality se držel hodně blízko. A za to tleskám.

Realitu se režisér snažil přiblížit prací s kamerou - ta je často roztřesená a spousta záběrů působí jako kdyby vypadla z nějakého dokumentu. Na začátku filmu tímhle stylem paralelně sledujeme chystání se na plavbu jak americké posádky, tak somálských pirátů. Výborné.
I celá první polovina filmu je výborná - sledování života na Maersk Alabama, chystání se pirátů na únos a i únos samotný. V okamžiku, kdy piráti vniknou na loď by se atmosféra dala krájet. Včera jsem se dokonce dočetla, že režisér Greengrass držel představitele pirátů od zbytku herců, aby byl pak ten šok při přepadení o to větší. Upřímně, mě by z toho asi kleplo, protože celá ta somálská banda byla řádně děsivá. Jak vizáží, tak i svojí nekoordinovaností, zmateností, nejspíš i blbostí, ale i u toho zvládli zběsile mávat ve vzduchu nabitým AK-47. Brrrr. Anyway, dokud jsou piráti i posádka všichni na Maersk Alabama a snaží se o přežití a přechytračení druhé strany, funguje to dobře. Jenže ouha. Zhruba v polovině se film zlomí, změní lokaci a oseká se trochu i osazenstvo. A tahle část filmu je neuvěřitelně zdlouhavá a působí spíš jako přehlídka US Navy a superdrsných amerických jednotek. Piráti jsou pořád stejně "nemožní" - krom již zmíněného zběsilého mávání zbraněmi neustále opakovali, že na ně nemá nikdo zkoušet žádné fígle. No tricks, Irish! Ale přesto na spoustu úplně blbých fíglů skočí. Což už je pak tak trochu otravné a modlíte se k US Navy, aby už s tím vším proboha skoncovala.
A když divák přečká tohle, dočká se v cca předposlední scéně té správné emocionální bomby, kvůli které to stojí vydržet.

Tom Hanks v roli Kapitána Phillipse byl standardně dobrý. Zvlášť v té předposlední scéně. Mě ale nejvíc zaujali ti somálští piráti. Z toho, co jsem vyzkoumala na internetu, snad ani žádný z té čtveřice není herec. Ale jak už jsem zmínila výše, byli fakt děsiví. Zvlášť pirátský lídr Muse - takhle nějak si představuju Somálce! (dodatečně jsem zjistila, že to je doopravdický Somálec - vlastně celá pirátská grupa jsou Somálci). Vychrtlej, příšerný zuby, vošklivej, divoce koulí vypouklýma očima.  Nechtěla bych ho potkat v noci v parku nebo tak něco. Fakt ne. V traileru je ta jejich děsivost sotva poloviční. Takže co se castingu týče, dobrá práce!


Film mě donutil si potom doma hledat další informace o případu, sjíždět videa o záchraně kapitána na YouTube. Je to všechno hrozně zajímavé - jak film, tak i hrabání se v té samotné realitě víc do hloubky. Tady je doporučení, jestli na to jít do kina, poměrně jednoduché - jděte.

neděle 17. listopadu 2013

Vlhká místa (Feuchtgebiete) - 40%

Film s podtitulem "O čem holky nemluví". Nejspíš proto, že ty věci ve skutečnosti spousta lidí nechce vůbec vědět.


Film je německý a vznikl na motivy stejnojmenné knihy Charlotte Rocheové, která (ta kniha) je celosvětovým bestsellerem a prý se hodně prodávala i u nás (tady mi něco evidentně uniklo, protože jsem o té knize neměla ani tušení). Podle knihy dokonce u západních sousedů vznikla i divadelní hra. Zkrátka populární dílo, a to zvlášť díky dosti provokativnímu obsahu - to už si člověk asi dokáže vyvodit i z názvu.
V životopise autorky mě zaujala jedna věc - objížděla Německo s předčítáním svojí dizertace s názvem "Zranění penisu způsobená masturbací s vysavači". Aha! Zdá se, že Rocheová má nějaké zatížení na sebepoškozování pohlavních orgánů a spol., protože ve Vlhkých místech je jedním z hlavních bodů zápletky nehoda hlavní hrdinky Helen při holení intimních míst. A to takové nehody, že jí to musí v nemocnici operovat. Oh God. A během pobytu v nemocnici vypravuje historky ze svého života a osvětluje svůj přístup k hygieně (což je spíš nepřístup).
Dalším znakem, kam tenhle film směřuje bylo, že jako první slovo filmu zaznělo "hemeroidy".

Jestli tušíte, že film směřuje stejným směrem jako německé komedie ze serie Holky to chtěj taky, tak jste vedle jak ta jedle. Film se totiž krom humoru snaží hrát i na jakési hlubší poselství a nejspíš se nám snaží říct, že myšlenkové pochody hlavní hrdinky vychází z toho, že se nesmířila s rozvodem rodičů a její hlavní cíl je, aby byli rodiče opět spolu. A tahle zápletka pro mě dost pokulhávala a nedávala moc smysl. Podobně na tom byla zápletka, kde se Helen sbližuje s nemocničním ošetřovatelem, kdy jsem spíš nabyla dojmu, že je mu prasátko Helen čím dál tím víc protivná, ale byla jsem trochu vyvedená z omylu. Další věcí je, že hlavní hrdinka je dost často mimo/na drogách/tělních tekutinách, a pak u některých scén není úplně jasné, jestli to jsou jen její halušky nebo skutečnost. Takže z toho všeho ve výsledku zbyde jen hromada nechuťáren sestříhaných do filmu.

Nechuťárny. To je tedy hlavní téma filmu! Snaha šokovat, někdy až dost prvoplánově. Historky, které Helen vypráví, jsou převážně o sexu, tělních tekutinách a svérázném přístupu k hygieně, hlavně té intimní. Ve Vlhkých místech uvidíte spoustu prsou, penisů, bobrů, masturbací, ejakulací atd. ALE! neuvidíte žádný sex. Jako fakt. Jen ten na samopohon, mockrát, a to pomocí různých předmětů (zeleninový test...). Já snesu docela hodně, takže vyloženě šokovaná nejsem, spíš se ptám proč (protože šokovat, no jo).
Jestli mi něco sem tam probleskne hlavou, tak je to scéna, kdy se Helen a její nejlepší kamarádka rozhodnou stát pokrevními sestrami. Neortodoxní metodou. Která skončí grilovacími kleštěmi. Pak ještě scéna, kdy 4 muži ejakulují nad špenátovou pizzou za tónů valčíku Na krásném modrém Dunaji (to bylo fakt vtipný, ale pizzu si teď asi stejně nějakou dobu neobjednám). Holení s čelovkou.

Pokud nemáte vyloženě labilní žaludek, tak se u filmu určitě párkrát zasmějete. Ale nejsem si moc jistá, že by to  někdo chtěl vidět znovu.

P.S. pokud jste si v hlavě hned spojili německý film + nechuťárny s fekal pornem, tak i toho se tam v soft soft verzi dočkáte.

středa 13. listopadu 2013

Insidious 2 (Insidous: Chapter 2) - 30%

Pokud vaše blízké posedne zlý duch, umlaťte ducha jeho ještě zlejší matky houpacím koněm. Problem solved.

Že bude mít hororovka Insidious pokračování bylo jasné stejně tak, jako že po listopadu přijde prosinec. Film vzbudil poměrně nadšené ohlasy. Já už tak nadšená nebyla, ale v zásadě jsem taky neměla nic proti. Taková standardní duchařina. Takhle jsem se o tom zmínila na své fb zdi(pokud jste jedničku neviděli, tak tu máme trochu spoilery):


Tak v pokračování Patrick Wilson kalhoty nosil (krom recyklace záběrů z jedničky, kde zrovna má jen ty trenky). 

Tentokrát ovšem duchem posedlý nebyl syn, nýbrž sám Patrick Wilson - což už jasně vyplývalo z konce prvního filmu. Takže sledujeme, jak se zlými duchy bojuje jeho manželka, matka a dva "oh so funny gay" ghosts busters, se kterými jsme se už taky setkali předtím, hodný duch paní zabité na konci prvního dílu + nový ghost buster.

Toliko k ději. Pokud čekáte nějaké zásadní rozuzlení nebo policejní vyšetřování ohledně vraždy z konce prvního Insidious, tak to ze začátku vypadá, že se možná i dočkáte. Ale nedočkáte. Scénáristé to celkem odbudou, abychom se mohli věnovat nahánění dalších úchylných nemrtvých bytostí. A ty nemrtvé bytosti nejsou vůbec děsivé! Celý film vlastně není moc děsivý... Ze začátku si to drží nějakou hladinu děsu a lekaček, zvlášť když (opět) strachem pološílená Rose Byrne pobíhá po domě, kde samo od sebe hraje piano a dětská chodítka a duchové jí (opět) prostřednictvím elektronické chůvičky působí děsy. A pak se to celé zvrtne. Zvlášť když na scénu nastoupí již zmiňovaní ghost gay busters, kteří se SNAŽÍ DĚLAT HUMOR. A to myslím smrtelně vážně. Když pikosekundu po scéně, která má člověka vyděsit k smrti, začne někdo cpát snahu o humor, tak to působí.. dost nesourodě, divně a člověk se přestane bát. V čistokrevné komedii nebo spíš parodii o vymítání duchů by to dávalo smysl, ale tady teda ne.

A to mám ještě horší zprávy - krom toho humoru, který tam je naschvál, je tam bohužel i dost scén, které jsou k smíchu dost omylem. Patří k nim i ty, kde se Patrick Wilson snaží do kamery hodit svůj evil face. Na projekci, kde jsem byla, byl sál skoro celý zaplněný a lidi smíchy skoro padali ze sedaček. To samé při dramatických chvílích, kdy (spoiler) se Patrick snaží dostihnout Rose a udělat s ní krátký proces, dojde k bitce v kuchyni, kde se ho ona snaží utlouct rendlíkem... (potom ho ještě bije kladivem do hlavy, ale bez efektu. Wilson je evidentně tvrdá palice!).

Vyzdvihnout ale musím provázanost s prvním dílem, kde do sebe některé scény pak hezky zapadnou. Některé.

Jsem z toho celkově trochu na rozpacích - kdyby se mě někdo zeptal, jestli se na Insidious 2 podívat, tak nevím, jestli říct, že ne, protože je to blbý, nebo ano, protože je to tak blbý, až je to vtipný.

Závěrem opět díky ČSFD za projekci.

pondělí 11. listopadu 2013

Arthur. James Arthur. A v Praze!

James Arthur přijede 2.března 2014 koncertovat do Prahy. A pro mě je to jedna ze zpráv dnešního dne.

Protože nemám televizi a rádio taky neposlouchám, tak netuším, jestli o něm něco do naší kotliny přes moře z UK něco řádně došlo. První single/cover Impossible byl celkem hitovkou na Slovenskou, takže se dá očekávat, že minimálně tohle sem proniklo.
Impossible je song, se kterým se Jamesovi podařilo vyhrát 9.serii britského X Factoru a v UK s ním trhal rekordy. A není se čemu divit, protože jsem jeho cestu X Factorem sledovala a strašně mu držela palce - takový talent a hlas se jen tak nevidí. Buď jak buď, Impossible je pořád jenom cover písničky od zpěvačky Shontelle, to pravé vzrůšo přišlo až minulý týden, kdy James vydal svojí první sólovou desku, plnou autorské tvorby, jednoduše pojmenovanou James Arthur. A je fakt super!

Na tohle CD jsem se těšila jak na Vánoce - James není v autorské tvorbě žádný amatér, píše, skládá a hraje už celkem dlouho, takže se internety hemží písničkami z doby před X Factorem. A když jsem se tím vším postupně probírala, fakt jsem nechápala, proč si ho nikdo pořádně nevšiml už dřív. Protože všechny ty věci mají hlavu, patu a hlavně duši. Někdy dost temnou - jak už to tak bývá, a James patří k těm umělcům co čerpají z těžkých chvilek, dětství, depresí, myšlenek na sebevraždu, rozchodů, dob kdy byl regulérním bezdomovcem a tak podobně. Někdy to není žádný čajíček. Ale pořád setsakramentsky příjemný zážitek.
Za všechny jedna z mých oblíbených "oldies" - Faded. Kde se tak nějak objevuje všechno, co jsem popsala výše("Yeah, it's just too much now that I'm all grown up - I've been dragged through the dirt, now I should be blowing up - Still I'm blowing, yeah I'm blowing - And still I don't know where the hell I should be going - So I guess it's just live like this til my mind goes snap - No love, no drug could ever fill this gap - Yeah I live for the high until it all floods back - Like the tears of the years that I can't get back").


A když vyšel na konci října první single z nové desky You're Nobody 'Till Somebody Loves You, docela mi spadla čelist, protože něco takovýho jsem nečekala, ale má to teda výborný feeling a rytmus a je to fakt skvělý. Nekecám!


Ale jestli mě něco z toho CD posadilo na zadek, tak to je New Tattoo. Protože to má, krom teda toho feelingu, i báječný lyrics.
I wear you like a new tattoo
The design, the desire, I don't wanna remove
You're the kind of thing that I could love forever


Závěrem ještě dodám vyškolení emérické adolescentní polonahé rebelky Miley Cyrus coverem její Wrecking Ball(ne, nikdo se tam nahej na kouli nehoupe).
A já jdu čekat na lístky a odškrtávat na března! (btw. má James v den pražského koncertu 26. narozeniny. Epic.)