středa 20. listopadu 2013

Hunger Games: Vražedná pomsta (The Hunger Games: Catching Fire) - 65%

Pokračování světového trháku o postapokalyptických USA pod vládou zlého diktátora, revoltě proti režimu a nehynoucí lásce.
V hlavních rolích opět rozkošná Jennifer Lawrence (Katniss), unylý Josh Hutcherson (Peeta), fešný Liam Hemsworth (Gale, v titulcích Hurikán - tady mi asi uniklo něco z předlohy), stará klasa Woody Harrelson (Haymitch) a ďábelský Donald Sutherland (prezident Snow). Nemůžu opomenout hvězdu vedlejších rolí Stanley Tucciho (jak se to sakra skloňuje?), který vypadá trochu jako kocour z Červeného trpaslíka a pokračuje v roli televizního moderátora. A nově hvězdnou skvadru rozšířil i Phillip Seymour Hoffman jako evil mastermind pro vymýšlení ještě zákeřnějších Her. Za mě zatím dobrý. Plus jsem byla velmi okouzlena Jenou Malone, která je zatraceně cool jako drsňačka se sekerou Johanna. Charming!



Režisér Francis Lawrence (nejsou s Jennifer Lawrence příbuzní, podobnost čistě náhodná) stojí za mým oblíbeným Constantinem, takže jsem do jeho ruku vložila velkou naději, že druhý film o Hunger Games bude lepší, než ten první (ze kterého si toho zas tak moc nepamatuju a snad jsem i někdy těsně před koncem usnula). Což se povedlo splnit, ale stejně jsem trochu na rozpacích - na zadek mě to neposadilo a námět má rozhodně velký potenciál, který vždy někde v půlce(lépe řečeno přemístěním děje do arény) prostě umře a zůstane nevyužitý. Filmu by mohl prospět drsnější rating - teď má film v USA rating PG-13. Rating R by ale bohužel znepřístupnil film 90% cílového publika, takže tady to je jasný smolík pacholík. Škoda.

Jen pro rychlé připomenutí a zorientování se v tom, co jsou Hunger Games - postapo USA jsou rozdělené na 12 districtů - každý rok se z každého districtu náhodně vylosují dívka a chlapec, kteří jsou posláni na Hry do speciálně vytvořené arény, kde bojují proti sobě na život a na smrt. Kdo zbyl jako poslední naživu, vyhrál.

Děj filmu začíná hned celkem zostra - Katniss a Peeta se po svém poněkud skandálním vítězství v posledních Hunger Games chystají objet Panem (což jsou ty postapokalyptické USA a ano, je to jako přesmyčka Babišova toustového chleba) na turné vítězů. Celá země ke Katniss (Peeta v tomhle příliš velkou roli nehraje) vzhlíží jako k symbolům, kteří ustáli svoji rebelii proti systému - nastávají nepokoje, Panem se bouří a evil prezident Snow z toho překvapivě nemá radost. Logickým plánem je se Katniss zbavit - takže pro výroční 75. Hry se v aréně utkají vítězové z předchozích ročníků, přičemž každý district losuje z těch svých. A zrovna jako na potvoru je Katniss jedinou ženskou vítězkou Her ve svém districtu. Moc jednoduchá matematika. A tak kolotoč z prvního dílu začíná zase nanovo. S tím rozdílem, že teď proti sobě v aréně budou stát celkem zkušení zabijáci (kteří jsou trestuhodně nevyužiti).

Drsní zabijáci
Dokud se děj drží kolem plánování, kutí piklí, trénování na Hry a přemýšlení, co s trýznivým osudem, film slušně šlape. Dokonce i ta romantická linie (Peeta miluje Katniss, Gale miluje Katniss, Katniss neví, koho miluje - ale před bulvárními kamerami v rámci Her předstírá, že jsou s Peetou pár). Atmosféra je celkem tíživá a co se děje na plátně není moc příjemné na pomyšlení. Děj je trochu temnější než v jedničce a všem jde o život i mimo samotné Hry. Ovšem jak se děj přesune do arény, je všechno najednou jaksi plošší. Spíš než aby se ti slibovaní trénovaní zabijáci vyřídili mezi sebou (na což jsem se naivně těšila), tak je vyřídí spíš sama příroda v aréně a okolní podmínky. Katniss a spol. bojuje s opicemi a jedovatou mlhou, spíš než s ostatními hráči. Do toho jí bzukne v hlavě a i romantická linka jde totálně do háje. Ale fanyny Twilight ságy si v tomhle ohledu přijdou na své, je to to samé pořád dokola - koho ta holka teda zatraceně miluje? A když už dojde na nějakou akci, tak ta není příliš přehledná.
Nakonec to rozsekne finální rozuzlení, které působí jako informace "celé dvě a půl hodiny jsme si z vás teď dělali šprťouchlata" a "fanyny, zamáčkněte slzu a těšte se na další díl".

Hodnocení dávám hlavně díky dobré první polovině. Asi už stárnu, nebo jsem prostě cynická potvora, ale tohle není úplně můj šálek. Film stál evidentně hodně peněz a v rámci triků apod. si na něm dali dost záležet. Jen ještě dopilovat tu arénu a bylo by to hned o třídu lepší.
Být mi o deset let míň, asi ten film žeru. Být mi o nějakých 5-7 let míň, udělám si z toho svoje guilty pleasure. Leč mladší už nejsem a ani nebudu. A mým guilty pleasure už asi navždy zůstane Kněžna Libuše.
Štítky:

0 komentářů:

Okomentovat