pondělí 25. listopadu 2013

Odvážným Palcem na Radiu 1 - 100%

Projekt Srdcerváči, který pomáhá vytvářet pracovní místa pro osoby se zdravotním postižením, je celkem netradiční verzí charitativní akce. V katalogu Srdcerváčů se dají najít zajímavé zážitky a dárky, kterými můžete udělat radost svým blízkým a ještě navíc podpořit dobrou věc.
Jedním z takových zážitků v katalogu Srdcerváčů byla možnost stát se je jeden (tý)den Odvážným Palcem na Radiu 1 - což kromě živého vysílání zahrnovalo i návštěvu novinářských projekcí aktuálních filmů. Možnost, která mě nadchla, a jako fanyna Palců a filmů jsem samozřejmě zatoužila si něco takového vyzkoušet. A protože mám báječnou maminku, tak mě k 25.narozeninám tímhle zážitkem obdarovala. A bylo to něco, na co jen tak nezapomenu.

Srdcerváči mamku nadchli a zážitkem od nich byl obdarovaný i můj mladší bratr - ten se v lednu chystá do České televize, kde se podívá jak se vytváří sportovní zpravodajství. Takže jsme oba dostali  šanci splnit si naše sny a podívat se pod pokličku věcem, které nás zajímají a baví.
Katalog je plný zajímavých věcí a zážitků, které mohou někomu udělat radost - dokonce byla i možnost pronajmout si Bio Oko. A kdo by nechtěl mít kino sám pro sebe? :)
Katalog zavírá tuto sobotu 30.listopadu, takže je ještě šance sehnat hezký vánoční dárek.

V rámci mého palcování mě čekaly projekce 4 filmů od 4 různých distribučních společností ve 4 různých kinech. Uf. Všechny projekce proběhly v rámci jednoho týdne a každá probíhala trochu jinak, takže i z toho jsem si odnesla kotel zážitků.
Jako první mě čekala projekce Kapitána Phillipse v CineStar na Andělu (kde mě můžete potkat poměrně často, to je prostě "moje" kino). Šla jsem tam trochu vyjukaná a bez konkrétní představy, jak takové novinářské projekce probíhají. K vyjukání samozřejmě nebyl důvod a nic překvapivého mě nečekalo, člověk jde prostě do kina s tím rozdílem, že místo vstupenek tu funguje něco jako guestlisty (a někdy ani to ne, ale většinou se v tomhle okruhu lidé znají od vidění). V kinosále jsem se hned iniciativně seznámila s ostřílenými palcovníky Frantou (a Albertem) a Ivčou - v rámci oboustranné výhodnosti, že jsme na sebe pak ve studiu nekoukali jak trubky. S Frantou jsem pak absolvovala i všechny zbývající filmové projekce, Ivča vynechala jen Vlhká Místa. V jeden den byly dokonce dvě projekce naráz - dopoledne nové Hunger Games a odpoledne Bella Mia. Což bylo vlastně stejně náročné jako strávit těch 8+ hodin někde v kanclu. Dolezla jsem večer domů a měla pocit, jak kdyby se mě někdo snažil umlátil. Krávou. Ale donutila jsem se ještě ten den sepsat sem na blog Hunger Games a druhý den Bella Miu, abych šla do studia s tím, že mám všechno sepsáno, hotovo, v hlavě srovnáno a zvládnu o tom mluvit. Protože hlavní úkol do studia pro mě byl se nezaseknout a nezpůsobit trapné ticho. Kdybych mlela blbosti, tak to přežiju spíš.

Takhle zpětně musím říct, že jsem se svým výkonem spokojená. A překvapená, že jsem nakonec nebyla vůbec nervozní! Protože když jsem byla na cestě do studia, byla jsem celkem vyklepaná.
Jako prvního jsem potkala kameramana Lukáše, který mě dost uklidnil, co se té nervozity týče. Ale ve chvíli, kdy přišel Saša a Lukášovi řekl, že bude dneska mluvit taky do mikrofonu, se role obrátily a nakonec jsem ještě uklidňovala já. Takže to byl večer velkých premiér, ale oba jsme to zvládli parádně :) Totální uklidňovák nastal, když dorazili Franta s Ivčou, protože už jsem je znala. Všichni byli naprosto skvělí, takže jsem se fakt necítila moc nervně, atmosféra byla super a ještě před začátkem vysílání jsme s Františkem bavili zbytek party historkou o tom, že jsem ten den zjistila, že jeden můj známý mu souložil na terase.
Že mluvím živě do éteru mi vlastně po celou dobu ani nedošlo - byl to prostě pokec o filmech. 
z FB Radia 1
Prostě výborný zážitek, který jsem si užila na maximum. Potkala jsem nové fajn lidi, viděla nové fajn věci (a Vlhká místa tím rozhodně nemyslím).
Obrovský dík patří Srdcerváčům, Radiu 1 a hlavně Sašovi, který s tím měl dost práce a asi i dost starostí (představte si tu chvíli, kdy máte zodpovědnost za nějaké živé vysílání a nevíte, kdo nebo co vám tam přijde vykládat moudra). Díky i zbytku celé party z Palců, že mě vzali na ten jeden večer mezi sebe a byli na mě hodní ;) Díky Lukášovi za video verzi, kterou najdete tady na muvi.cz. Samozřejmě ještě jednou díky mamince, bez které by se to celé neudálo. Pak patří dík taky všem kamarádům a známým, co si zapli radio a poslouchali, plus i všem, co mi napsali nebo někde utrousili nějaký komentář, protože se ke mně dostaly celkem pěkné ohlasy a to mi udělalo velkou radost.

A závěrem díky všem, co si našli cestu sem na blog, protože když jsem po vysílání otevřela statistiky z google analytics, tak to se mnou málem seklo. A od té doby valím oči skoro každý den. Dokázala bych si na to zvyknout, o tom žádná :)

4 komentáře:

  1. Je skvělý, že se Ti povedlo splnit si svůj sen a zároveň pomoci potřebným :) A jak už jsem psala na FB, bylo to super a byla jsi jako profík ;) Jo a vypni prosím to ověřování komentářů, je to hrozně zdržující ;)

    Petra M.

    OdpovědětVymazat
  2. Palec (sic) nahoru! Po pravdě řečeno, vůbec by nebylo od věci, kdyby ses stala stálým palcem a nahradila k někdy uschnutí nudnou Ivču.

    OdpovědětVymazat
  3. Ano, proc ne. Jen bude potreba se vice vyprsit a podnitit tak sneni teplaku syrovou realitou. Poridit si parek chudokrevych krys na obcasne pozovani na gay+ take nezaskodi.

    OdpovědětVymazat
  4. Ja jsem za. Ctrvrtej palec do studia. Sikovna holka a nemele kraviny :)

    OdpovědětVymazat