úterý 19. srpna 2014

Sousedi (Neighbors) - 75%

Plakát k filmu Sousedi láká svojí cílovku na Setha Rogena a heslo "od tvůrců Apokalypsy v Hollywoodu". A cílovka je tudíž nažhavená na divokou jízdu, nekorektní humor, drogy, sex a rock'n'roll.
Výsledek: cílovka může být spokojena, protože všech výše zmíněných prvků se ve filmu dočká. Jupí!


Seth Rogen a Rose Byrne jsou manželský pár a šťastní rodiče roztomilého batolátka, kteří bydlí ve vysněném domě, který je stál všechny úspory. V podstatě to zní jako jasná idylka, ale nic samozřejmě není tak růžové, jak se na první pohled zdá. Bývalí pařmeni mají pocit, že divoký život už je pro ně "game over" a pořádně neví, jak s tím vším naložit. A rozřešení jejich krize střední věku rozhodně moc nepomůže fakt, že dostanou nové sousedy - do vedlejšího domu se nastěhuje univerzitní bratrstvo floutků-kaličů v čele s überfloutkem-überkaličem Zacem Efronem. Hlučný styl bratrstva se však příliš neslučuje se stylem "naše dítě chce v noci spát a my vlastně taky". Sousedská válka mezi teenagery a "seniory" začíná!
Akorát teenageři zapomínají, že senioři byli taky kdysi mladí. A senioři občas zapomínají na to, že svět už nefunguje stejně, jako když byli teenagery.

Jak už jsem psala výše, film je divoká jízda. Divoká komediální jízda. Chemie mezi hlavními představiteli je skvělá a bylo poznat, že si natáčení filmu dost užívali. Film dávkuje šílené gagy a scény, které by dost možná mainstreamový divák prostě nedal - Seth Rogen dojící Rose Byrne, bratrstvo vydělávající si peníze 3D tisknutím odlitků svých penisů a jiné lahůdky, tráva se tam vozí po kolečkách (nekecám) a Seth Rogen nás obdařuje pohledem na své obnažené tělo víc, než bychom si jistě přáli.

Svaly a "svaly"
Velkým plusem filmu jsou pro mě dialogy, ztřeštěné a někdy dost absurdní. A herci si je dávají s přehledem. Interakce mezi Sethem Rogenem a Rose Byrne mě hodně bavila a nechápu jak je možné, že mi doteď unikal komediální talent něžnější poloviny tohoto dua. To je úplně jiný kafe než ty unylý výrazy v Insidious! Byla jsem příjemně překvapená.

A další velké překvapení v hereckém obsazení pro mě byl Zac Efron. Naposledy jsem ho zaznamenala jako sladkého hošíka v High School Musical. A to co předvedl v Sousedech, to je taky úplně jiná liga. Role nasvaleného party smažky mu sedla jak ona pověstná na hrnec (dost možná proto, že byl údajně po celý čas natáčení na kokainu).

Ještě jednu pochvalu musím udělit závěru - dost často mají třeštěné komedie tendenci závěr zklidnit a dodat divákovi nějaké to filosofické poselství o životě. V Sousedech sice s koncem filmu sundávají nohu z plynu, ale jen zlehka. A když se Rogen a Byrne dostanou k oné filosofické fázi, jsou sjetí jak zákon káže. A přitom roztomilí a dojemní. Něco jako poselství je divákovi předáno a není to trapný. Tomu říkám čistá práce.

Senioři infiltrovali party
Další drobnosti, které můžou diváka potěšit je například malá rolička Lisy Kudrow jako děkanky místní vysoké školy, cameo partičky The Lonely Island nebo třeskuté scény, kdy jeden ze členů bratrstva imituje Roberta de Nira ze série filmů "Fotr je lotr"(to byla vážně paráda) nebo jiná scéna, kdy nám hlavní představitelé ukazují, jak vypadá rvačka, když se amatéři pokoušejí o fígle, které viděli u rvaček ve filmech. Takových libových jednohubek je ve filmu víc než dost.

Sousedi ale přesto nejsou úžasná komedie bez chybičky. Problém mám tak trochu v tom, že je to Apokalypsa v Hollywoodu v bleděmodrém - autoři svůj rukopis rozhodně nezapřou, tohle je jejich styl. Průšvih je to, že při sledování Sousedů se mi v hlavě myšlenky na Apokalypsu a tu velkou podobnost honily dost často.
Film je pořád zábavnou jízdou, ale pokud autoři natočí takovéhle filmy další čtyři, hrozí, že to začne být k uzoufání nudné, pořád stejné a v nejhorším případě i trapné.
Ale zatím je to ještě pořád dobrý.
Zatím.

čtvrtek 1. května 2014

Divergence (Divergent) - 35%

Divergence se řadí mezí další filmy, které byly natočené podle knih pro pubertální děvčata a která jsou psána pořád podle stejného mustru. Hlavní hrdinka, která se na první pohled zdá být nudnou a šerednou, se stane silnou, úžasnou, krásnou, zamiluje se a musí zachránit sebe, svět, lásku, duhu, jednorožce a koťátka.


U Divergence tomu samozřejmě není jinak. Děj ze začátku dost připomíná Hunger Games - ocitáme se v postapokalyptickém světě, konkrétně Chicagu (co bylo příčinou oné apokalypsy nevíme a jak to funguje někde mimo Chicago taky ne). Aby se udržel mír, lidi jsou rozdělování do pěti tzv. frakcí: 

  • Sečtělí - uznávající moudrost, vzdělání, vědu
  • Upřímní - mluvící pravdu za každou cenu a okolností, i když to není zrovna pěkné
  • Mírumilovní - mírumilovní zemědělci, šťastní a jednodušší lidé
  • Odevzdaní - nesobečtí, věnují se potřebným a oficiálně vládnou
  • Neohrožení - odvážní, potetování a opiercingování, hustokrutopřísní týpci chodící v černém, kteří fungují jako místní policie a armáda
Jednotlivé frakce se vzájemně moc nemusí a žijí odděleně. Hlavní hrdinka filmu, Beatrice, se narodila do frakce Odevzdaných a není z toho zrovna dvakrát odvařená. Naštěstí je jí ale zrovna šestnáct let a to znamená rozřazovací test a rituál - i když se člověk do nějaké frakce narodí, může jí právě v šestnácti letech změnit. Pomoci k tomu má speciální test, který člověku má frakci určit, výsledkem se ale dotyčný řidit nemusí.
Beatrice ale v testu vyjdou předpoklady pro rovnou několik frakcí zároveň. Beatrice je divergentní. Dozví se, že je to vzácná odchylka, dostane zákaz se o ní komukoliv zmiňovat a doporučení zůstat ve své rodné frakci.
To by ale byla nuda a nebylo pak o čem psát a o čem točit filmy. Takže při rozřazovacím rituálu se Beatrice rozhodne opustit rodinu a přidat se k frakci Neohrožených. Protože jsou cool a nespoutaní a hrozně free.

Správný člen Neohrožených by neměl být žádné ořezávátko, takže se všichni noví členové hned vrhnou do drsného bojového výcviku pod vedením instruktorů Erica a Čtyřky. Všichni jsou při výcviku bodovaní a osoby s nejmenším počtem bodů po ukončení výcviku budou muset frakci opustit. A žádná jiná frakce si je nebude smět vzít mezi sebe - stanou se z nich bezdomovečtí vágusové, bezfrakční ztracené existence.

Beatrice a Čtyřka - láska na první pohled

Výcvik není žádná sranda a Beatrice dostane párkrát solidně do držky. Má to celkem slušně nahnuté k  vyhazovu, ale instruktor Čtyřka pro ní má jistou slabost a pomáhá jí ve frakci přežít. Zatímco to vypadá, že druhý instruktor Eric na ní má pifku a něco zlého kuje.
Mezitím se frakce Sečtělých chystá svrhnout vládu Odevzdaných a pozabíjet všechny divergentní. A špinavým trikem k tomu chce použít vojáky Neohrožených. Takže má Beatrice sakra problém, protože chtějí zabít jí, její rodinu, starou frakci a použít k tomu novou frakci. A tomu se musí zabránit.

K ději už radši dost - je to totiž hrozně unylý a otravný. A je to celý strašně dlouhý (má to přes DVĚ hodiny!!!), posledních 40 minut filmu jsem začala chytat paniku, že to snad nikdy neskončí. Přišlo mi to hrozně natahované, což bude možná i tím, že film nenabízí absolutně nic nového - všechno už tady jednou bylo, ať už to byly Hunger Games, Twilight, nebo jiná zábava pro děvčata v pubertě. Jo, a taky to nedává moc smysl, bylo to celé děravé jak cedník - jako třeba fakt, že bejt divergentní je hrozně vzácný, přitom ve filmu uvidíme minimálně tři a to jen mezi pár Neohroženými. Nebo fungování celého světa, společnosti - k tomu se nedovíme nic. Protože bullshit.

Hlavní představitelé mi taky připadnou k těm slabším - výkřiky puberťaček v kině šly někde mimo mě. WOULD NOT BANG. Ani jednoho.
A romance byla ve filmu absolutně Twilight style. Po prvním omuckání se Beatrice oznámí Čtyřkovi, že sex nebude. Ani teď, ani v blízké budoucnosti. Čtyřka zachová svůj poker face a jde si lehnout na podlahu.
Takže žádné full frontaly nebo něco, co by aspoň trochu vyzvedlo tenhle film z šedýho průměru a trochu ho vyčlenilo někam mimo ten ostatní balast.


Knihu jsem nečetla a začínat s tím nebudu. Možná to tam dává trochu větší smysl, ale mám o tom silné pochybnosti. A trochu mě děsí, že knih o divergentní Beatrice je víc, takže pokračování je na cestě... 

pátek 25. dubna 2014

YouTube úlovky: Seriál Escape

Po Kámoškách na život a na smrt přináším další YouTube úlovek do zlatého fondu amatérské tvorby. Jedná se o projekt webu www.pinkstar.cz. Je to růžové, teplé a.... prostě zlatý fond, jen se podívejte. A má to už 6 epizod!
Enjoy.




úterý 22. dubna 2014

Justin Bieber's Believe (Justin Bieber's Believe) - 60%

Justin Bieber je celosvětový fenomén a tak trochu love-hate záležitost. Vznik nějakého hudebního dokumentu o dětské(teď spíš spratkovité) hvězdě byla jen otázka času. A výsledek je překvapivě zajímavý - i když hodně záleží na divákovi, fanynky sborově vlhnou, haters gonna hate a zbytek populace si lístek na tenhle film nikdy nekoupí.


Nejsem fanynka Biebera a nejsem ani hater - klipy ani písničky pořádně neznám(a melodii "bejby bejby bejby" neunikl snad nikdo) a sem tam se pobavím nad nějakou zprávou z bulváru. Ale jeho osoba jinak dobře slouží jako součást vtípků a různých office pranks u nás v kanceláři.

Taky byste chtěli takové zaměstnanecké ocenění?
Justin Bieber's Believe má mapovat zpěvákovo turné z roku 2012 s názvem Believe(překvápko) a se slovem believe se ve filmu laboruje celkem často. Ovšem z onoho avizovaného turné tam toho moc není - uvidíme sice záběry z několika koncertů, ale bez nějaké souvislosti. Což je celkem zásadní výtka, kterou mám k celému dokumentu - dost výrazně mi u něj chyběl nějaký "příběh", nějaký bod, ke kterému celý film směřuje. Prostě něco jiného, než zpívající Justin. Ale tak jasně, cílovka tohohle dokumentu je jasně určená a ta bude maximálně spokojená. V kině o řadu za mnou seděla děvčata-fanyny a ty si spolu s Justinem zpívaly, když si sundal triko, tak dle zvuků měly všechny multiple orgasmus(pokaždé) a když přišla ta část filmu, kde se Bieber věnoval postižené holčičce, tak vytáhly kapesníky, posmrkávaly a hlasitě plakaly. Nedělám si legraci, fakt ne. Něco takovýho jsem ještě nezažila a už asi ani nezažiju.

Což mě přivádí na jedny z nejvýživnějších scén z celého dokumentu - je v něm dost času věnováno fanynkám. Od videí, které samy natočily pro Justina, rozhovory před koncertem nebo home videa ve stylu "desetiletá holčička dostane k Vánocům lístek na Bieberův koncert a hysterický záchvat". Ta absolutní hysterie byla vážně fascinující. K tomu se váže další část dokumentu, kdy jeden z producentů chodí před koncerty kolem haly, vytipuje si pár nešťastných duší, které se tam snaží na poslední chvíli sehnat lístek a připlíží se k nim, zahalený v kapuci. Holky ho během chvilky poznají, začnou vřeštět, on jim věnuje lístky do první řady, holky začnou omdlívat. Nebo srdcervoucí scéna, kdy se takhle producent přitočí ke skupince děvčat a nabídne jim lístky - ovšem má o jeden míň, než je děvčat. Holky divoce spekulují která se obětuje a na koncert nepůjde. Padají taková slova jako "ne, musíme jít prostě všechny, nemohla bych tam jít bez vás, ne, to ne, ne, ach bože". Samozřejmě je producent jen poťouchlá mrcha a holky se na koncert dostanou všechny.

Najdi matku koučku v rudém bieberovském pekle
Dost o fanynkách a teď k samotnému hlavnímu protagonistovi. Na něj je nám nabízen názor hlavně z pohledu producentů, manažerů a dalších úzkých spolupracovníků(to jsou ti lidé, co jim v očích svítí znak dolaru). A tady se nic překvapivého nestane - všichni pějí na Justina ódy, jaký je to šikovný a talentovaný chlapec. Jeho duše je čistá stejně jako jeho hudba. Dře na sobě. Je prostě boží. A občas vykoukne něco z toho, co je na Bieberovi(alespoň z mého pohledu) opravdu zajímavé - sem tam někdo upustí větu "Justin vlastně neměl žádné dětství" nebo tak něco podobného. A bohužel už se tím dál nikdo nezaobírá. Protože co se může stát s klukem, kterýho v šestnácti letech hodíte do vln showbusinessu a uděláte z něj dokonalej marketingovej produkt? Nejspíš nic moc dobrýho. I na to se v dokumentu lehce narazí - někdo se Justina ptá, jestli se nebojí, že dopadne jako Lindsay Lohan. Ale zase se tahle myšlenka nerozvíjí nikam dál. Jasněže Bieber všem tvrdí, že je nohama pevně na zemi a všechno je v cajku. Dokonalý chlapec. Maminka je na něj pyšná a jedinou věcí, co by Justinovi doporučila je, aby si vytáhl kalhoty.

Dokument mapuje nějaké delší období a celkem dost mě mrzí, že to nebylo nijak ohraničeno a divák nefanda si to nedokáže časově zařadit - já se zvládla orientovat jen podle počtu kérek na Bieberovo ruce. Ale i to stačilo na to, aby si člověk všiml, že má Justin k verzi Lindsay Lohan našlápnuto víc než dobře. Ten rozdíl mi přijde naprosto markantní! Vidíme Biebera jako děcko, co má radost z toho, co dělá a má v sobě trochu jisté roztomilé naivity, když mluví na kameru o tom, co zrovna dělá. A pak vidíme Biebera jako spratka, kterému člověk nevěří ani nos mezi očima a zaobírá se myšlenkou, jestli si píchá a nebo šňupe. Já jsem rozhodně pro šňupací verzi.


Nevím, jestli to, že dokument ukázal tu časovou proměnu, je genialitou režiséra nebo jen omyl. Režisér Jon Chu doteď točil hlavně taneční filmy, což bylo na záběrech z vystoupení vidět a musí se nechat, že koncerty má Bieber propracované a skvěle vymyšlené (a podílel se na tom právě Chu).
Jako nefanyna jsem se víc věnovala těm věcem, co mě zajímaly a ve výsledku to pro mě byl spíš dokument o týrání dětí a dospívajících. Historka o tom, jak vozí Biebera v kufru auta pro zmrzlinu, doprovázená záběry fanynek, které obsypaly auto, ve kterém Justin jel(ne v kufru), neváhaly se nechat přejet, skákaly na kapotu, bušily do ní a dokonce i otevíraly dveře od auta a snažily se dostat dovnitř! Z toho mi bylo docela úzko.

Film mě rozhodně nenudil i jako nefanynku. Popřemýšlela jsem si u toho o spoustě zajímavých věcí a když jsem odcházela z kina, bylo mi toho kluka líto. Dokument sice klouzal hodně po povrchu a byl určený hlavně pro fanyny, které chtějí hlavně vidět Justina bez trika... ale kdyby někde existovala nějaká necenzurovaná verze nebo někdo natočil trochu "drsnější" dokument, tak si ho nenechám ujít.

Závěrem přihodím jednu z mých oblíbených parodií od partičky Key of Awesome - Bieber Fever. Odpovídá to dokonale.

neděle 13. dubna 2014

Pojedeme k moři - 65%

Pojedeme k moři je režijní debut Jiřího Mádla. Dle jeho slov se jedná o revoluční a unikátní dílo. Inu....



Hlavním hrdinou filmu je jedenáctiletý Tomáš, který by se rád jednou stal filmovým režisérem formátu Miloše Formana. Od rodičů dostane k narozeninám foťák (Nikon, product placement, jupíí) a začne tak natáčet film. O sobě, svojí báječné rodině, svém životě. Pomáhá mu u toho jeho nejlepší kamarád Haris (původem z Chorvatska).
Takže film který vidíme na plátně je vlastně film, který natočili Tomáš s Harisem. A každý film musí mít nějakou zápletku, případně podzápletku. Hlavní zápletkou je, že díky kameře Tomáš zjistí, že jeho táta (Ondřej Vetchý) pravidelně odjíždí namísto práce kamsi pryč a navíc o tom lže. Domněnka je jasná, táta má určitě milenku. Pátrání začíná! Podzápletkou č.1 je (samozřejmě) ženská - Tomášovi se líbí spolužačka Stáňa. Podzápletkou č.2 je Haris a jeho rodina - Haris totiž (záhadně a nečitelně) nechce natáčet u nich doma s vysvětlením, že tatínek nerad návštěvy.

Film je zaškatulkovaný jako komedie - i plakát k filmu a možná některé trailery vypadají, že se jedná o čistokrevnou rodinnou komedii. Leč tomu tak není, trailery a plakáty zase jednou lžou jak když tiskne (haha). Komedie to prostě a jednoduše není. Film je sice laděn spíše v humorném duchu a sledování dětských hrdinů je úsměvné, ale není to nic, u čeho by diváctvo v sále padalo smíchy ze sedaček. Přičemž druhá polovina filmu už je laděna spíš do dramatu. Prostě si nedokážu moc představit, že by na takovýto film šla do kina celá rodina. Vlastně si pořádně nedokážu představit, kdo by na ten film šel - pro koho je určený?


Když už jsem se tak trochu dostala do ráže, musím zmínit ještě jednu věc - a to výkon hlavního dětského představitele, představitele malého Tomáše - strašně mě štval. Sice jsem na jeho jméno četla víceméně samé ódy, ale nechápu proč - výkon mi přišel křečovitý a nepřirozený (což by se dalo ještě pochopit jako záměr), celkově postava působí jako takovej ten děsně chytrej rozumbrada, co všechny vytáčí. Jenže on je ten kluk takovej skoro i ve skutečnosti (pokud se dá soudit z krátké besedy s tvůrci před promítáním filmu). Naštěstí jako absolutní opak působil představitel Harise (i ve skutečnosti). Ten kluk má něco do sebe. Minimálně větší dávku přirozenosti a takovou tu správnou dávku "drzosti" nebo jak to vlastně popsat.
U dospělých herců je všechno v pořádku. Ono na plátně jsou skoro pořád jen ta dvě děcka, tak není ani příliš mnoho manévrovacího prostoru.

Teď to všechno může vyznít, jakože je ten film příšerně příšerný a strašlivý, ale tak horké to zase taky není. Film mě určitě pozitivně překvapil, od Jiřího Mádla jsem toho příliš nečekala. Je to zase něco trochu jiného a mezi klasickou českou produkcí určitě zas o něco svěžejší vítr. Ale taky pořád žádný zázrak. Z kina jsem neodcházela s povznášejícím pocitem, že jsem viděla něco neobvyklého a super, ale spíš jsem odcházela doslova ubitá.

Šťastná rodinka a Haris
Jak se film chýlí ke konci a ubývá úsměvných scén a celé to "těžkne" a dostává se do scén, které nás mají chytnout u srdce a dojmout, tak je to unylé a těžkopádné, celý děj se začne zpomalovat a já jsem měla co dělat, abych neusnula.
Kdyby to byla čistokrevná komedie, bylo by to (alespoň pro mě) o dost lepší. Když dva hlavní představitelé blbnou s kamerou, nebo jeden "tajně" natáčí druhého, když se snaží sbalit holku, to jsou ty nejlepší scény z celého filmu a vážně si přeju, abych jich tam bylo víc.
Nějaký ten potenciál jako režisér a scénárista pan Mádl mít bude. Tak snad to příště vyždímá na maximum, tohle je za mě ještě pořád tak trochu na půl cesty.

Kámošky na život a na smrt

Má to všechno. Besties, narozeninovou oslavu, tajemnou vraždu, pokus o sebevraždu Perwollem, plastová ramínka, product placement, soukromou internátní školu, ducha mrtvý kamarádky, teenky v plavkách, selfies, pubertální rebelie proti rodičům, trauma a tyranii ve školce, strašlivou mstu a nakonec perfektní úklid místa činu včetně nehtů oběti (tady taky někdo viděl všech čtrnáct sérií Kriminálky Las Vegas!).


Doporučuju počkat až do konce titulků. Jako u marvelovek!

středa 26. března 2014

Přežijí jen milenci (Only Lovers Left Alive) - 60%

Přežijí jen milenci je nový film Jima Jarmusche o upírech a jejich existenční krizi s lákavým obsazením - v hlavních rolích uvidíme Toma Hiddlestona a Tildu Swinton.


Oficiální text distributora film popisuje takto:

Adam - talentovaný hudebník ve stylu 60. let, žije v ponurém Detroitu. Zoufalý z toho, kam ten svět spěje, čím dál častěji přemýšlí o sebevraždě. V teplém Tangeru žije jeho tajemná, stylová přítelkyně Eva, co miluje poezii a ráda večeří s Christopherem Marlowem. Adamu i Evě je více než tisíc let. Před několika staletími, se dohodli, že kvůli čerstvé krvi nebudou zabíjet lidi a dobývat krev budou v nemocnici. Není to tak dávno, co se rozhodli žít odděleně. Moc dlouho jim to ale nevydrželo a Eva už vystupuje z letadla v Detroitu. Oba cítí, že se má stát něco nebezpečného. Brzy přijíždí do města i mladší sestra Evy - nekontrolovatelný šílený upír, který neumí ovládat své emoce. Ve městě začínají podivná úmrtí a tak musí Adam i Eva uprchnout do Alžírska. Problémy teprve začaly a vypadá to, že konec světa přeci jenom nastane a smrt není daleko... Smrt? Není příliš brzy?

Adam a Eva - už jména hlavních postav u my vysloužila trochu pozvednuté obočí. Ale já tyhle okaté odkazy nemám moc ráda.
Ale zpátky k ději - jak už u spousty filmů platí, nevěř nejen trailerům, ale i popisu od distributora. Alespoň já jsem měla pocit, že koukám na trochu jiný film. Text slibuje nějaká dramata ohledně nekontrolovatelné upírky Avy (mladší sestra Evy. Nedělám si srandu. Hraje ji Mia Wasikowska) a nějaké ty mrtvoly. Ale ono to ani zdaleka není tak žhavé. Ani přílišně akční. A vlastně ani nijak zásadně dramatické. Ale dobře to vypadá!

Povšimněte si, prosím, dredatých paruk. Fujble.
Filmu se rozhodně nedá upřít styl a hezká vizualizace. Domovy obou upírů jsou udělané perfektně, sedí k duším postav a moc hezky se na ně kouká. Když k tomu ještě připočítám herce a atmosféru, tak jsem vyčerpala výčet toho nejlepšího, co film nabízí. Protože dějově je to celkem slabota.
Tempo filmu je takové.... vláčné, pomalu plyne. Když postavy dumají nad nesmrtelností chrousta, tak to spíše nudí. Některé dějové linky nebyly dotažené. Postavy něco nakousnou, zdá se to jako zásadní záležitost, ale až do konce filmu se k tomu nevrátí a situace vyšumí kamsi do ztracena. A i epizoda s Miou Wasikowskou jako upírem/rozmazleným frackem, působí tak trochu jako výkřik do tmy a rozhodně bych ji nenazvala hlavní dějovou linkou, kolem které se to všechno točí. Ve výsledku vlastně Wasikowska na plátně příliš mnoho času nestráví, jen udělá trochu bugr, aby ústřední dvojice mohla něco začít řešit (nelogicky), a pak zase zmizí. Snad by se mi i víc líbilo, kdyby ve filmu postava Avy vůbec nepřekážela a upíři si mezi sebou jen povídali o historii světa, řešili kam ten svět spěje, že my lidi jsme banda idiotů, souložili a hezky u toho vypadali. Pak by byl celkový dojem z filmu kompaktnější. Takhle je to dosti rozpačité.

Tom Hiddleston, idol pro fanyny starší a pokročilé, je super (asi budu taky starší a pokročilá fanyna). Částečně proto, že dostal o dost vděčnější roli než Tilda Swinton. Hiddleston měl dost šancí si s postavou vyhrát. Cynický, naštvaný morous, který sype ironické hlášky z rukávu, to mu zkrátka sedí a diváka prostě a jednoduše baví (lehká podobnost s Lokim čistě náhodná). Postava Evy není ani zdaleka tolik zajímavá. Chvílemi je dokonce i lehce otravná. Zkrátka tam není moc co předvést. Záchranou pro Evu/Tildu je výborná chemie mezi herci, která vlastně tvoří (krom toho žůžo vizuálu) celý film.


Přežijí jen milenci je film, kde forma jasně převládá nad obsahem. Naštěstí je forma natolik líbivá, že diváka neuondá k smrti. A určitě se najdou i tací, co ve filmu odhalí neuvěřitelná filosofická poselství, nastavená zrcadla, alegorie a jiné podobné věci a stráví hodiny debatováním nad Jarmuschovou genialitou. Ale mám takové tušení, že budou spíše v menšině.

čtvrtek 13. března 2014

Need for Speed (Need for Speed) - 35%

Herní klasika Need for Speed míří po 20 letech od svého uvedení na plátna kin. A výsledek je skoro až roztomile pitomoučký.


Jestli od filmu čekáte přehlídku parádních nadupaných kárek, tak vás rovnou zklamu. Jestli od filmu čekáte spoustu a spoustu závodění, tak vás taky zklamu. Málo aut, málo závodění, moc keců.

Příběh se točí kolem hodného a chudého chlapce Tobeyho, který má s partou supercool kámošů (nemůže chybět černoch, který všechno "vtipně" komentuje a umí pilotovat letadla a helikoptéry) autodílnu a je nadaný automobilový závodník. Jeho protivníkem je ve filmu překvapivě zlý a bohatý chlapec, Dino, který je jen bohatý a nadaný závodník. A přebral chudýmu a hodnýmu holku (ale to vlastně není vůbec důležité).

Shelby, hlavní hrdina NFS

Následují SPOILERY.
Dino dá Tobeyho autodílně zakázku na úpravu Mustanga Shelby GT500. Toho od něj koupí blond Angličanka Julia. Mezitím si Dino, Tobey a jeho kamarád Pete (shodou okolností bratr přebrané holky, který vypadá jako kombinace Justina Biebera a Roberta Pattinsona) poměřují pindíky závodnické schopnosti - tak, že Dino vytáhne z garáže tři Koenigseggy Agera R (normálka) a jede se. Na místní okresce tak pošlou několik kolem projíždějících aut do škarpy a závěrem Dino trochu pošťouchne Petovu káru, ta vyletí do vzduchu, cestou zpátky škrtne o asfalt, bouchne a zřítí se z dolů z mostu. Pete je strašlivě mrtvej. Tobey je strašlivě naštvanej. Dino je strašlivě vychcanej. Schová svýho Koengisegga do garáže, začne tvrdit, že Tobey zbylé dva ukradl a pak ještě zabil Peta. Tobeymu nikdo nevěří, že za vším stojí Dino, protože dle policie všichni svědci viděli závodit jen dva Koenigseggy. A tak Tobík putuje na dva roky do báně. Kde kuje strašlivou pomstu, tedy zesměšnění Dina na jednom elitním závodě superkárek. Když ho pustí, domluví se s blondýnou Julií (která má nejspíš napíchaný botox v horním rtu nebo přirozený duck face), že ten superzávod vyhraje, když mu dá dobrý auto. Skvělý nápad.
Tobey tak nafasuje již zmiňovaného Mustanga, do něj blondýnu, a má 45 hodin na to, aby se dostal na zápis závodu. Tak. A jinou superkáru než toho Mustanga na plátně dlooouho neuvidíme. Cestou ještě stihnou nabrat Tobeyho kámoše a všichni se společně vydají na projížďku herními scenériemi. Mezitím se Tobeyho cesta na závod proflákne, vysekne nějaký průsery, poruší podmínku, se kterou ho pustili z báně a Dino vypíše cenu (Lamborghini Elemento) na jeho hlavu zastavení a tudíž znemožnění startu v superzávodu. Takže má v patách policii a ještě bandu dalších pitomců se zbraněma. Taky na sedadle spolujezdce již zmiňovanou blondýnu, se kterou se pomalu začne sbližovat a balit jí na drsné pohledy od volantu a chraplákem ala Batman.
Bandu pitomců a policajty Tobey víceméně úspěšně setřese a zapíše se do závodu. Auto a blondýnu mu nabere tirák řízený Dinovo poskokem. Auto i blondýna jsou tak nepoužitelní. Přebraná sestra díky svým skoro až hackerským schopnostem zjistila, že jejího bratra zabil Dino, což jí dostatečně přesvědčí k tomu, aby ho pustila k vodě a pomohla Tobeymu. Sejdou se na mostě za dojemného dialogu:
"Proč ho neopustíš?"
"Už jsem ho opustila..."(vytahuje z kapsy snubní prstýnek)
batmanovským hlasem "Potřebuju auto."
Beze slova vytáhne cosi z kabelky a podá mu to.
A to je zhruba tak všechno.
To, co vytáhla z kabelky, byl lístek s bezpečnostním kódem do garáže, kde Dino celou dobu schovával inkriminovaného Koenigsegga. Geniální. Tobey auto radostně vezme. Konečně má důkaz, že to si tu třetí Ageru nevymyslel. Ale než auto předá policii, musí odjet ten superzávod a Dina zesměšnit za volantem.
Na závodě už konečně vidíme dalších pár super kárek (Veyrona, McLaren, výše zmíněné Lambo....). Ten závod je samozřejmě ilegální a jak auta vyjedou z první zatáčky, objeví se policejní helikoptéra, několik aut a snaží se závodníky jednoho po druhém sestřelit. Což je celkem pešek, protože cena pro vítěze je zisk všech aut ze závodu. A co nesestřelili policajti, to se sestřelilo samo (nebo sestřelilo policajty. A zvláštní, že když tahle auta bourala velmi podobným způsobem jako to Petovo na začátku, žádné nebouchlo), až zůstali jen dva poslední závodníci... Tobey a Dino. Přičemž Dinovi se podaří se vlastně taky sestřelit sám. Tobey se ještě hrdinsky vrátí, vytáhne ho z auta, sedne zpátky do Agery a dojede do cíle jako vítěz (gratulujeme, první cena je hromada šrotu). Tam se potká s policií. Jeho zabásnou za ilegální závodění a díky tomu, že znovunalezená Agera má SPZ registrovanou na Dina (fail), tak taky Dina za zabití Peta.
Za půl roku vyzvedne Tobeyho z báně blondýna v Mustangu a odjíždí spolu do západu slunce.
KONEC SPOILERŮ.
A to by bylo ve zkratce tak nějak všechno.
Seems legit
Popis neobsahuje informaci o tom, že herci nejsou zvlášť sympatičtí a ani dobří. Dialogy jsou blboučké, upachtěné a obvykle zakončené dlouhým drsným/něžným/nasraným pohledem do kamery za zvuků nějaké děsivé hudby. Logika děje veškerá žádná (ale narozdíl od Fast&Furious to bije do očí a vadí). Všechny postavy se chovají jako kreténi. Nejmíň kreténská je asi postava tajemného pořadatele superzávodu, kterého hraje Michael Keaton (odtud ten batmanovský chraplák?). Stopáž je na takovou záležitost celkem přemrštěná (130 minut?!). Děj je neuvěřitelně předvídatelnej. Málo aut. Moc keců. Žádná ze dvou hlavních hereček není příliš hezká a ani jedna neukáže prsa. Ale zato je ve filmu jeden nahej chlap. V pruhovanejch ponožkách. A vlastně jedna z hereček zasouvá za jízdy... tankovací pistoli do nádrže (ale vypadá to tak nějak všelijak a já si při tom záběru vzpomněla na páření koní za lidské asistence).

Jen pro upřesnění nejsem žádný skalní fanoušek herní série, NFS hry jsem hrála za celý život dvě a to ještě nijak intenzivně. Tudíž je možné, že si znalec původních her může všímat různých narážek nebo věcí, které poukazují na NFS hry a o to víc ho bude film bavit (pokud tam tedy nějaké vůbec jsou).

Vysoce kvalitní filmový zážitek z filmu Need for Speed určitě mít nebudete, ale i tak se nejspíš pobavíte jistou absurditou a pitomoučkostí celého filmu. Pokud má člověk chuť na filmy o závodění, radši ať sáhne po osvědčeném Fast&Furious.

neděle 9. března 2014

Philomena (Philomena) - 80%

Philomena Lee, hlavní hrdinka film Philomena, je skutečná osoba. Stejně skutečná, jako její příběh, který se nejprve objevil v knize "Lost Child of Philomena Lee" a v loňském roce byl zfilmován režisérem Stephenem Frearsem.

Možná už jste někdy slyšeli o tzv. Magdaleniných prádelnách, které vznikly ve dvacátých letech minulého století v Irsku. Pracovaly v nich padlé ženy, matky nemanželských dětí, prostitutky a zkrátka ženy, které dle měřítek katolické víry zhřešily. A v takové prádelně pracovala i Philomena (Judi Dench), jako matka nemanželského dítěte, syna, které jí zlé jeptišky odebraly a bez jejího souhlasu nechaly adoptovat.


Philomena si toto tajemství nechávala celých padesát let pro sebe. V mezičase se sice chodila ptát do kláštera, kde syna porodila, ale jeptišky o něm nic nevěděly. A tak se při pátrání spojí s cynickým novinářem Martinem Sixsmithem (Steve Coogan) a postupně odkrývají tajemství toho, co se všechno tenkrát stalo.

Víc už se o ději rozepisovat nebudu, protože už by to mohlo být spoilerování a zkažení zážitku těm, co se na film teprve chystají. A dějových zvratů tam není zrovna málo.
Ale ani dějové zvraty nejsou na Philomeně to nejlepší. Film je z postaven hlavně na interakci mezi Philomenou a Martinem Sixsmithem a jejich rozdílnosti. Philomena je prostá, jednoduchá žena, zatímco Sixsmith je cynický, světem protřelý a nejspíš i trochu unavený novinář, který vezme práci na Philomenině příběhu vlastně jen z nouze. 


Dojemný a dramatický příběh Philomeny rozhodně nehraje prvoplánově na city. I přes všechna zvěrstva, které jeptišky napáchaly, je Philomena stále velmi smířlivá. Z filmu tak nevyznívá ani žádná hořkost. Naopak je ve filmu použit humor, ale velmi citlivě a jemně. Philomena dokazuje, jak málo stačí k tomu natočit velmi dobrý film - kvalitní scénář a dva velmi kvalitní herce, kteří jej uvádí v život. Protože film je převážně o dialozích mezí Philomenou a Sixmisthem a ty dialogy jsou skvělé.

Závěrem jen dodám, že film měl několik oscarových nominací (pro Judi Dench, za adaptovaný scénář - na kterém spolupracoval sám Steve Coogan, za nejlepší hudbu, kterou skládal Alexandre Desplat a za nejlepší film), ale ani jednu neproměnil. Ale i tak se to dá brát jako záruka jisté kvality a film můžu jen a jen doporučit.

čtvrtek 20. února 2014

Zachraňte pana Bankse (Saving Mr. Banks) - 75%

Disneyův filmový muzikál Mary Poppins je dnes již kultovním dílem. A pro obecenstvo Spojených států to platí dvojnásob. A tak se USA spojili s Velkou Británií a Austrálií a natočili film o tom, jak   komplikované bylo, aby Mary Poppins mohla jako filmový muzikál vůbec vzniknout.


Walt Disney slíbil svým dcerám, že zfilmuje jejich oblíbený příběh o Mary Poppins. A nezastavilo ho ani to, že o odkoupení práv na zfilmování bojoval s autorkou P.L.Traversovou dlouhých 20 let.
Film Zachraňte pana Bankse nás uvítá před koncem této dvacetileté éry, kdy se Traversová (Emma Thompson), která je ve finanční tísni, na nátlak svého agenta vydává do Los Angeles za Waltem Disneym (Tom Hanks) vyjednávat o případné filmové podobě Mary Poppins a tedy i onomu prodeji práv.
Traversová je vylíčena jako postarší, zahořklá a osamělá žena, které leze na nervy všechno od samotného Walta Disneye, jeho tvůrčího týmu až po celé Los Angeles, která se rozhodně nerozpakuje dávat svojí nelibost najevo. Prvotní nadšení hudebníků a scénáristů ze setkání s Traversovou rychle opadá, když veškeré jejich návrhy letí téměř okamžitě do koše a autorka s chutí veškeré snahy sabotuje. Walt Disney tak marně přemýšlí, jak se Traversové dostat pod její tvrdošíjnou hroší kůži a splnit tak dávný slib, co dal svým dětem.
Mezitím ve filmu vidíme flashbacky do minulosti Traversové a snažíme se tak porozumět jejím pohnutkám a úzkému vztahu, který chová k postavě Mary Poppins. Děj flashbacků nás přenese do Austrálie, kde Traversová vyrůstala a věnuje se hlavně blízkému vztahu, který měla se svým otcem (Colin Farrell), a který ji ovlivňoval po celý zbytek jejího života.
A jak to celé s filmem Mary Poppins dopadlo, to už všichni víme...

Jak se dostat Traversové na kobylku
Zachraňte pana Bankse je podařené dílo. Prolíná se v něm drama i komedie, ale oba prvky nepůsobí navzájem nijak rušivě. I přesto, že je děj filmu víceméně předvídatelný (částečně samozřejmě i díky tomu, že je podle skutečných událostí) a víme, že hlavní postavy nakonec dojdou smíru a pochopení jedna pro druhou, nenudí a zvládne udržet divákovu pozornost. Z velké části je to díky flashbackům z minulosti Traversové, pomocí kterých odkrýváme její pohnutky.
Film také staví na kontrastu mezi postavami Traversové a Disneye - zatímco Traversová je typický upjatý morous, Disney je její přesný opak (a strašně jí tím samozřejmě leze na nervy). Na což se dá plynule navázat pochvalou pro hlavní představitele, kteří si odehráli svůj vysoký standard. Vyzdvihnout ještě musím práci kamery za pěkné a nápadité záběry. A hudba! Film je samozřejmě protkaný melodiemi z filmu Mary Poppins a od té doby si je musím pořád broukat (hlavně Let's Go Fly a Kite, která je v Zachraňte pana Bankse zlomová).

Rodinná idylka
Ve výsledku mě film příjemně překvapil. Moje očekávání nebyla příliš veliká, ale o to jsem odcházela z kina nadšenější. Není to žádné přelomové dílo, ale člověk odchází z kina s dobrým pocitem. A možná i dojatý (musím se přiznat, že ke konci filmu jsem měla slzy na krajíčku). Filmaři odvedli na Zachraňte pana Bankse kus velmi dobré práce a mají být na co pyšní.
Pokud se na film chystáte a už jste na původní muzikálovou Mary Poppins pozapomněli, doporučuji si jí doplnit ještě před tím, než se vydáte do kina. Já to sice neudělala, ale i tak mi to nedá a na Mary Poppins se podívám i teď zpětně (a pak si dám možná ještě jednou Zachraňte pana Bankse). Ale určitě si film víc užijete, když budete mít Mary Poppins čerstvě v hlavě.

čtvrtek 6. února 2014

LEGO příběh (The LEGO Movie) - 100%

Fenomenální stavebnice LEGO má svůj vlastní film. A ten je taky fenomenální!


LEGO panáček Emmet je obyčejný stavební dělník, co žije svůj obyčejný LEGO život a všechno je přitom hrozně awesome (jak se dozvíme v jedné z písniček, která je mimochodem tak hrozně pozitivně vlezlá, že si jí musím pořád broukat a už si jí doma pouštím alespoň popáté). A z awesome reality ho vytrhne náhodné setkání s LEGO panáčkou (ne, slova panenka tady prostě nepoužiju) WyldStyle a nalezení tajemné zbraně, která má zabránit zlému prezidentu Byznysovi ve zničení celého světa. Při hrdinské cestě za záchranou Emmet projde několika různými LEGO světy a potká spoustu proslulých LEGO postaviček. Vše završeno poselstvím, které mne dojalo. Och.

Nejvíc mě ale dojalo, jakou si s filmem dali tvůrci hroznou práci! Film je natočený částečně pomocí stop-motion a částečně pomocí CGI. Ale je to udělané tak fikaně, že to vypadá stop-motion reálně celé. Tady si dávali tvůrci ohromný pozor na všechny detaily, takže divák nestačí zírat. Prostě si s tím do puntíku vyhráli a na filmu je vidět, že je to i bavilo. Postavičky jsou zábavné, popkulturní odkazy jsou zábavné, animace je zábavná, hudba je zábavná, písničky jsou zábavné. Je to prostě strašně super!
Celý film je takový rozverný a hravý. Ani ten závěrečný doják, kdy nám chce LEGO příběh sdělit i nějaké morální poselství, celkový dojem nekazí, naopak ho ještě vylepšuje.


Film se bude líbit dětem, ale hlavně se bude líbit "starším a pokročilým" - tedy těm, co si s LEGem hrávali deset-patnáct a víc let zpátky. Taková ta dětská radost, když na plátně rozpoznáváte některé specifické kostičky nebo panáčky, a v duchu si přehráváte, co všechno jste měli doma ("jeeeeeee, pirátská loď, s tou jsem si hrála před dvaceti lety"), je k nezaplacení.

Ještě jednou musím vyzdvihnout zábavnost některých postaviček - zvlášť mě bavil Batman (a jeho "přátelský" vztah ke Green Lanternovi). Ten má ve filmu taky svojí písničku, která mě děsně baví a po příchodu z kina šla pěkně fofrem do iPodu. A nemůžu nesdílet tohle video. To je prostě tak krásně ujetý!


LEGO příběh nemůžu jinak než doporučit. Viděla jsem verzi v originálním znění a nejspíš si to dám znova ještě s českým dabingem. Protože ten film je prostě zábavný a jsem si jistá, že s každým dalším shlédnutím divák objeví nové a nové zajímavé detaily, které mu předtím unikly.

Prostě a jednoduše, takhle by se měly dělat filmy. Takhle by to mělo vypadat.

úterý 14. ledna 2014

Srdcerváčka "Pája naslepo" v Bio Oko - update

V svém blogpostu o tom, jak jsem se na jeden (tý)den stala odvážným palcem na Radiu 1, jsem se zmínila, že charitativní projekt Srdcerváči měl ve svém katalogu zážitků i možnost pronajmout si Bio Oko.
A nedávno jsem narazila na Facebooku na akci, kterou založila slečna... kterou k Vánocům obdarovali přesně tímhle zážitkem. A smekám klobouk před tím, jak s dárkem naložila.

Možná znáte akci z Oka, která se jmenuje "Oko naslepo". Přijdete do kina a nevíte, co vám tam pustí za film. Jako bonus se můžete sami rozhodnout, za kolik peněz vám ten filmový zážitek stál, protože vstup je jinak zdarma.
A jak už napovídá název příspěvku, slečna Pája se rozhodla to pojmout hodně podobným způsobem. Uspořádala veřejnou akci, na kterou může přijít kdokoliv z vás - ona sama na tajňáka vybrala nějaký film. Po skončení promítání se budou opět vybírat peníze za "vstupné" - a ty se pošlou přímou na konto Srdcerváčů!
Akce se koná tuto sobotu 18.ledna od 10:00. Překvapivě v Oku :) A já si to určitě nenechám ujít.

Víc o "Páje naslepo" můžete najít na stránce události na Facebooku TADY.

Staň se taky Srdcerváčem!

P.S. V sobotu příspěvek aktualizuji a dám vědět, co za filmovou lahůdku Pája vybrala.

P.P.S. Je to Single Man

pondělí 6. ledna 2014

Vlk z Wall Street (Wolf of Wall Street) - 90%

Vlk z Wall Street je film natočený volně na motivy skutečných událostí podle biografické knihy Jordana Belforta. Na vzniku filmu se podílela úspěšná dvojice - režisér Martin Scorsese a hlavní roli si střihnul Leonardo DiCaprio. Jejich spolupráce opětovně dopadla na výbornou!


Jordan Belfort baží po bohatství a je schopný pro svůj úspěch udělat cokoliv. Začne pracovat na Wall Street pod vedením burzovního makléře Marka Hanny (výborná malá roličky Matthewa McConaugheyho). Ale co čert nechtěl, píše se rok 1987 a americkou burzu čeká krach. Belfort se ale nevzdává a přijde na způsob, jak se dostat k ohromnému bohatství. S partou kamarádu (které kraluje Jonah Hill) rozjedou své vlastní obchodování s cennými papíry, který jim slušně sype - rostoucí firmu pojmenují Stratton Oakmond. Firma prosperuje, peníze se sypou, ale aktivity, díky kterým je společnost v takovém zisku, nejsou příliš legální. Ale všechno (zatím) Belfortovi a jeho partě prochází. Opájejí se mocí, penězi, bohatstvím - celý Stratton Oakmond až po posledního makléře. Pořádají se dekadentní večírky (holení hlav asistentkám za 10 000$, házení liliputů na terč), drogy se berou ve velkém, alkohol teče proudem a prostitutky jsou v kancelářích firmy jako doma (a tak celkově prostory společnosti občas připomínají spíš noční klub než pracoviště).
Kdo seje vítr, sklízí bouři a je jen otázkou času, když po podezřelých Belforovo aktivitách začne pátrat FBI. Tím začne další kolo machinací, praní a vyvedení peněz s pomocí švýcarského bankéře (kouzelný Jean Dujardin).
Mezitím ještě sledujeme Belfortův osobní život - výměnu manželky za mladší a atraktivnější model a jejich následné soužití, narození dětí...

Jsem král světa!!!

A všechno je to strhující a zábavné. Příběh je vyprávěný hlavně z Belfortova pohledu. Slyšíme jeho vnitřní monology a některým dějstvím nás provede jako moderátor. A tyhle scény jsou skvělé. DiCaprio překonává sám sebe a hraje skvěle. Ať už nesmělého začínajícího makléře, dekadentního pracháče na drogách či zdeptanou trosku.
Skvěle funguje jak dramatická tak i komediální stránka příběhu - Scorsese zvládl vše ukočírovat, takže to nikde nedrhne a navzájem se to neruší. 
Scénář filmu napsal Terrence Winter, který se Scorsesem spolupracoval na seriálu z produkce HBO Boardwalk Empire (česky Impérium - Mafie v Atlantic City), který kritika i diváci přijali více než vřele.
Za další hovoří, že film už získal dvě nominace na Zlaté Glóby - za nejlepší film a hlavní mužskou roli. A Oscarové nominace určitě Vlkovi neutečou (a že by se DiCaprio konečně dočkal?).

Taková normální párty burzovních makléřů
I když je příběh založený na realitě, stejně si u filmu člověk občas říká, že tohle přece nemůže být pravda ani trošičku. To, co jsou Belfort a jeho partička schopni vymyslet je opravdu už trochu surreálné. Postavy jsou někdy spíš víc groteskními figurkami (a to nemusí být ani sjeté jak zákon káže), ale do celkového pojetí filmu to sedne. Film má stopáž necelé tři hodiny, ale nenudí a rychle uteče - člověk zírá na plátno a je mu i skoro líto, když film skončí (a na konci se dočkáme i camea skutečného Jordana Belforta).

Scény, které mi nejvíc utkvěly v paměti:
  • cca patnácti minutová scéna, kde se DiCaprio a Hill rozhodnou, že se sjedou na prošlých prášcích - PURE EPICNESS
  • první návštěva u Dujardina a jeho "vnitřní" komunikace s DiCapriem
  • v podstatě všechny scény, kde DiCaprio vede nějaký vnitřní monolog
  • McConaughey na obědě

Prostě a jednoduše, konečně film kterej má koule a nebojí se je použít!