pátek 25. dubna 2014

YouTube úlovky: Seriál Escape

Po Kámoškách na život a na smrt přináším další YouTube úlovek do zlatého fondu amatérské tvorby. Jedná se o projekt webu www.pinkstar.cz. Je to růžové, teplé a.... prostě zlatý fond, jen se podívejte. A má to už 6 epizod!
Enjoy.




úterý 22. dubna 2014

Justin Bieber's Believe (Justin Bieber's Believe) - 60%

Justin Bieber je celosvětový fenomén a tak trochu love-hate záležitost. Vznik nějakého hudebního dokumentu o dětské(teď spíš spratkovité) hvězdě byla jen otázka času. A výsledek je překvapivě zajímavý - i když hodně záleží na divákovi, fanynky sborově vlhnou, haters gonna hate a zbytek populace si lístek na tenhle film nikdy nekoupí.


Nejsem fanynka Biebera a nejsem ani hater - klipy ani písničky pořádně neznám(a melodii "bejby bejby bejby" neunikl snad nikdo) a sem tam se pobavím nad nějakou zprávou z bulváru. Ale jeho osoba jinak dobře slouží jako součást vtípků a různých office pranks u nás v kanceláři.

Taky byste chtěli takové zaměstnanecké ocenění?
Justin Bieber's Believe má mapovat zpěvákovo turné z roku 2012 s názvem Believe(překvápko) a se slovem believe se ve filmu laboruje celkem často. Ovšem z onoho avizovaného turné tam toho moc není - uvidíme sice záběry z několika koncertů, ale bez nějaké souvislosti. Což je celkem zásadní výtka, kterou mám k celému dokumentu - dost výrazně mi u něj chyběl nějaký "příběh", nějaký bod, ke kterému celý film směřuje. Prostě něco jiného, než zpívající Justin. Ale tak jasně, cílovka tohohle dokumentu je jasně určená a ta bude maximálně spokojená. V kině o řadu za mnou seděla děvčata-fanyny a ty si spolu s Justinem zpívaly, když si sundal triko, tak dle zvuků měly všechny multiple orgasmus(pokaždé) a když přišla ta část filmu, kde se Bieber věnoval postižené holčičce, tak vytáhly kapesníky, posmrkávaly a hlasitě plakaly. Nedělám si legraci, fakt ne. Něco takovýho jsem ještě nezažila a už asi ani nezažiju.

Což mě přivádí na jedny z nejvýživnějších scén z celého dokumentu - je v něm dost času věnováno fanynkám. Od videí, které samy natočily pro Justina, rozhovory před koncertem nebo home videa ve stylu "desetiletá holčička dostane k Vánocům lístek na Bieberův koncert a hysterický záchvat". Ta absolutní hysterie byla vážně fascinující. K tomu se váže další část dokumentu, kdy jeden z producentů chodí před koncerty kolem haly, vytipuje si pár nešťastných duší, které se tam snaží na poslední chvíli sehnat lístek a připlíží se k nim, zahalený v kapuci. Holky ho během chvilky poznají, začnou vřeštět, on jim věnuje lístky do první řady, holky začnou omdlívat. Nebo srdcervoucí scéna, kdy se takhle producent přitočí ke skupince děvčat a nabídne jim lístky - ovšem má o jeden míň, než je děvčat. Holky divoce spekulují která se obětuje a na koncert nepůjde. Padají taková slova jako "ne, musíme jít prostě všechny, nemohla bych tam jít bez vás, ne, to ne, ne, ach bože". Samozřejmě je producent jen poťouchlá mrcha a holky se na koncert dostanou všechny.

Najdi matku koučku v rudém bieberovském pekle
Dost o fanynkách a teď k samotnému hlavnímu protagonistovi. Na něj je nám nabízen názor hlavně z pohledu producentů, manažerů a dalších úzkých spolupracovníků(to jsou ti lidé, co jim v očích svítí znak dolaru). A tady se nic překvapivého nestane - všichni pějí na Justina ódy, jaký je to šikovný a talentovaný chlapec. Jeho duše je čistá stejně jako jeho hudba. Dře na sobě. Je prostě boží. A občas vykoukne něco z toho, co je na Bieberovi(alespoň z mého pohledu) opravdu zajímavé - sem tam někdo upustí větu "Justin vlastně neměl žádné dětství" nebo tak něco podobného. A bohužel už se tím dál nikdo nezaobírá. Protože co se může stát s klukem, kterýho v šestnácti letech hodíte do vln showbusinessu a uděláte z něj dokonalej marketingovej produkt? Nejspíš nic moc dobrýho. I na to se v dokumentu lehce narazí - někdo se Justina ptá, jestli se nebojí, že dopadne jako Lindsay Lohan. Ale zase se tahle myšlenka nerozvíjí nikam dál. Jasněže Bieber všem tvrdí, že je nohama pevně na zemi a všechno je v cajku. Dokonalý chlapec. Maminka je na něj pyšná a jedinou věcí, co by Justinovi doporučila je, aby si vytáhl kalhoty.

Dokument mapuje nějaké delší období a celkem dost mě mrzí, že to nebylo nijak ohraničeno a divák nefanda si to nedokáže časově zařadit - já se zvládla orientovat jen podle počtu kérek na Bieberovo ruce. Ale i to stačilo na to, aby si člověk všiml, že má Justin k verzi Lindsay Lohan našlápnuto víc než dobře. Ten rozdíl mi přijde naprosto markantní! Vidíme Biebera jako děcko, co má radost z toho, co dělá a má v sobě trochu jisté roztomilé naivity, když mluví na kameru o tom, co zrovna dělá. A pak vidíme Biebera jako spratka, kterému člověk nevěří ani nos mezi očima a zaobírá se myšlenkou, jestli si píchá a nebo šňupe. Já jsem rozhodně pro šňupací verzi.


Nevím, jestli to, že dokument ukázal tu časovou proměnu, je genialitou režiséra nebo jen omyl. Režisér Jon Chu doteď točil hlavně taneční filmy, což bylo na záběrech z vystoupení vidět a musí se nechat, že koncerty má Bieber propracované a skvěle vymyšlené (a podílel se na tom právě Chu).
Jako nefanyna jsem se víc věnovala těm věcem, co mě zajímaly a ve výsledku to pro mě byl spíš dokument o týrání dětí a dospívajících. Historka o tom, jak vozí Biebera v kufru auta pro zmrzlinu, doprovázená záběry fanynek, které obsypaly auto, ve kterém Justin jel(ne v kufru), neváhaly se nechat přejet, skákaly na kapotu, bušily do ní a dokonce i otevíraly dveře od auta a snažily se dostat dovnitř! Z toho mi bylo docela úzko.

Film mě rozhodně nenudil i jako nefanynku. Popřemýšlela jsem si u toho o spoustě zajímavých věcí a když jsem odcházela z kina, bylo mi toho kluka líto. Dokument sice klouzal hodně po povrchu a byl určený hlavně pro fanyny, které chtějí hlavně vidět Justina bez trika... ale kdyby někde existovala nějaká necenzurovaná verze nebo někdo natočil trochu "drsnější" dokument, tak si ho nenechám ujít.

Závěrem přihodím jednu z mých oblíbených parodií od partičky Key of Awesome - Bieber Fever. Odpovídá to dokonale.

neděle 13. dubna 2014

Pojedeme k moři - 65%

Pojedeme k moři je režijní debut Jiřího Mádla. Dle jeho slov se jedná o revoluční a unikátní dílo. Inu....



Hlavním hrdinou filmu je jedenáctiletý Tomáš, který by se rád jednou stal filmovým režisérem formátu Miloše Formana. Od rodičů dostane k narozeninám foťák (Nikon, product placement, jupíí) a začne tak natáčet film. O sobě, svojí báječné rodině, svém životě. Pomáhá mu u toho jeho nejlepší kamarád Haris (původem z Chorvatska).
Takže film který vidíme na plátně je vlastně film, který natočili Tomáš s Harisem. A každý film musí mít nějakou zápletku, případně podzápletku. Hlavní zápletkou je, že díky kameře Tomáš zjistí, že jeho táta (Ondřej Vetchý) pravidelně odjíždí namísto práce kamsi pryč a navíc o tom lže. Domněnka je jasná, táta má určitě milenku. Pátrání začíná! Podzápletkou č.1 je (samozřejmě) ženská - Tomášovi se líbí spolužačka Stáňa. Podzápletkou č.2 je Haris a jeho rodina - Haris totiž (záhadně a nečitelně) nechce natáčet u nich doma s vysvětlením, že tatínek nerad návštěvy.

Film je zaškatulkovaný jako komedie - i plakát k filmu a možná některé trailery vypadají, že se jedná o čistokrevnou rodinnou komedii. Leč tomu tak není, trailery a plakáty zase jednou lžou jak když tiskne (haha). Komedie to prostě a jednoduše není. Film je sice laděn spíše v humorném duchu a sledování dětských hrdinů je úsměvné, ale není to nic, u čeho by diváctvo v sále padalo smíchy ze sedaček. Přičemž druhá polovina filmu už je laděna spíš do dramatu. Prostě si nedokážu moc představit, že by na takovýto film šla do kina celá rodina. Vlastně si pořádně nedokážu představit, kdo by na ten film šel - pro koho je určený?


Když už jsem se tak trochu dostala do ráže, musím zmínit ještě jednu věc - a to výkon hlavního dětského představitele, představitele malého Tomáše - strašně mě štval. Sice jsem na jeho jméno četla víceméně samé ódy, ale nechápu proč - výkon mi přišel křečovitý a nepřirozený (což by se dalo ještě pochopit jako záměr), celkově postava působí jako takovej ten děsně chytrej rozumbrada, co všechny vytáčí. Jenže on je ten kluk takovej skoro i ve skutečnosti (pokud se dá soudit z krátké besedy s tvůrci před promítáním filmu). Naštěstí jako absolutní opak působil představitel Harise (i ve skutečnosti). Ten kluk má něco do sebe. Minimálně větší dávku přirozenosti a takovou tu správnou dávku "drzosti" nebo jak to vlastně popsat.
U dospělých herců je všechno v pořádku. Ono na plátně jsou skoro pořád jen ta dvě děcka, tak není ani příliš mnoho manévrovacího prostoru.

Teď to všechno může vyznít, jakože je ten film příšerně příšerný a strašlivý, ale tak horké to zase taky není. Film mě určitě pozitivně překvapil, od Jiřího Mádla jsem toho příliš nečekala. Je to zase něco trochu jiného a mezi klasickou českou produkcí určitě zas o něco svěžejší vítr. Ale taky pořád žádný zázrak. Z kina jsem neodcházela s povznášejícím pocitem, že jsem viděla něco neobvyklého a super, ale spíš jsem odcházela doslova ubitá.

Šťastná rodinka a Haris
Jak se film chýlí ke konci a ubývá úsměvných scén a celé to "těžkne" a dostává se do scén, které nás mají chytnout u srdce a dojmout, tak je to unylé a těžkopádné, celý děj se začne zpomalovat a já jsem měla co dělat, abych neusnula.
Kdyby to byla čistokrevná komedie, bylo by to (alespoň pro mě) o dost lepší. Když dva hlavní představitelé blbnou s kamerou, nebo jeden "tajně" natáčí druhého, když se snaží sbalit holku, to jsou ty nejlepší scény z celého filmu a vážně si přeju, abych jich tam bylo víc.
Nějaký ten potenciál jako režisér a scénárista pan Mádl mít bude. Tak snad to příště vyždímá na maximum, tohle je za mě ještě pořád tak trochu na půl cesty.

Kámošky na život a na smrt

Má to všechno. Besties, narozeninovou oslavu, tajemnou vraždu, pokus o sebevraždu Perwollem, plastová ramínka, product placement, soukromou internátní školu, ducha mrtvý kamarádky, teenky v plavkách, selfies, pubertální rebelie proti rodičům, trauma a tyranii ve školce, strašlivou mstu a nakonec perfektní úklid místa činu včetně nehtů oběti (tady taky někdo viděl všech čtrnáct sérií Kriminálky Las Vegas!).


Doporučuju počkat až do konce titulků. Jako u marvelovek!