neděle 13. dubna 2014

Pojedeme k moři - 65%

Pojedeme k moři je režijní debut Jiřího Mádla. Dle jeho slov se jedná o revoluční a unikátní dílo. Inu....



Hlavním hrdinou filmu je jedenáctiletý Tomáš, který by se rád jednou stal filmovým režisérem formátu Miloše Formana. Od rodičů dostane k narozeninám foťák (Nikon, product placement, jupíí) a začne tak natáčet film. O sobě, svojí báječné rodině, svém životě. Pomáhá mu u toho jeho nejlepší kamarád Haris (původem z Chorvatska).
Takže film který vidíme na plátně je vlastně film, který natočili Tomáš s Harisem. A každý film musí mít nějakou zápletku, případně podzápletku. Hlavní zápletkou je, že díky kameře Tomáš zjistí, že jeho táta (Ondřej Vetchý) pravidelně odjíždí namísto práce kamsi pryč a navíc o tom lže. Domněnka je jasná, táta má určitě milenku. Pátrání začíná! Podzápletkou č.1 je (samozřejmě) ženská - Tomášovi se líbí spolužačka Stáňa. Podzápletkou č.2 je Haris a jeho rodina - Haris totiž (záhadně a nečitelně) nechce natáčet u nich doma s vysvětlením, že tatínek nerad návštěvy.

Film je zaškatulkovaný jako komedie - i plakát k filmu a možná některé trailery vypadají, že se jedná o čistokrevnou rodinnou komedii. Leč tomu tak není, trailery a plakáty zase jednou lžou jak když tiskne (haha). Komedie to prostě a jednoduše není. Film je sice laděn spíše v humorném duchu a sledování dětských hrdinů je úsměvné, ale není to nic, u čeho by diváctvo v sále padalo smíchy ze sedaček. Přičemž druhá polovina filmu už je laděna spíš do dramatu. Prostě si nedokážu moc představit, že by na takovýto film šla do kina celá rodina. Vlastně si pořádně nedokážu představit, kdo by na ten film šel - pro koho je určený?


Když už jsem se tak trochu dostala do ráže, musím zmínit ještě jednu věc - a to výkon hlavního dětského představitele, představitele malého Tomáše - strašně mě štval. Sice jsem na jeho jméno četla víceméně samé ódy, ale nechápu proč - výkon mi přišel křečovitý a nepřirozený (což by se dalo ještě pochopit jako záměr), celkově postava působí jako takovej ten děsně chytrej rozumbrada, co všechny vytáčí. Jenže on je ten kluk takovej skoro i ve skutečnosti (pokud se dá soudit z krátké besedy s tvůrci před promítáním filmu). Naštěstí jako absolutní opak působil představitel Harise (i ve skutečnosti). Ten kluk má něco do sebe. Minimálně větší dávku přirozenosti a takovou tu správnou dávku "drzosti" nebo jak to vlastně popsat.
U dospělých herců je všechno v pořádku. Ono na plátně jsou skoro pořád jen ta dvě děcka, tak není ani příliš mnoho manévrovacího prostoru.

Teď to všechno může vyznít, jakože je ten film příšerně příšerný a strašlivý, ale tak horké to zase taky není. Film mě určitě pozitivně překvapil, od Jiřího Mádla jsem toho příliš nečekala. Je to zase něco trochu jiného a mezi klasickou českou produkcí určitě zas o něco svěžejší vítr. Ale taky pořád žádný zázrak. Z kina jsem neodcházela s povznášejícím pocitem, že jsem viděla něco neobvyklého a super, ale spíš jsem odcházela doslova ubitá.

Šťastná rodinka a Haris
Jak se film chýlí ke konci a ubývá úsměvných scén a celé to "těžkne" a dostává se do scén, které nás mají chytnout u srdce a dojmout, tak je to unylé a těžkopádné, celý děj se začne zpomalovat a já jsem měla co dělat, abych neusnula.
Kdyby to byla čistokrevná komedie, bylo by to (alespoň pro mě) o dost lepší. Když dva hlavní představitelé blbnou s kamerou, nebo jeden "tajně" natáčí druhého, když se snaží sbalit holku, to jsou ty nejlepší scény z celého filmu a vážně si přeju, abych jich tam bylo víc.
Nějaký ten potenciál jako režisér a scénárista pan Mádl mít bude. Tak snad to příště vyždímá na maximum, tohle je za mě ještě pořád tak trochu na půl cesty.
Štítky: , ,

1 komentář:

  1. tak mozno to nabuduce natoci Canonom a bude to lepsie :-D

    OdpovědětVymazat